Křižák pruhovaný
Podívejte na tohohle prďolu! Křižák pruhovaný, rodným jménem Argiope bruennichi.

Původně žil ve středomoří, ale důsledkem globálního oteplování migroval na sever a začalo se mu líbit i v Republice mezi horami. Každý kout naší domoviny obsadil už v devadesátých letech & tak ho uvádí i moje chytrá kniha, poprvé vydaná v roce 1993. Tenhle konkrétní exemplář žije nedaleko Cely, tká sítě s výraznými stabilimenty, cik-cak pruhy vláken vetkaných do pravidelné konstrukce pavučiny, a čeká, až se do ní chytí nějaká kobylka, což je prý jeho preferovaný druh potravy.
Ještě musím dodat, že fotka není úplně ideální, protože se rozbil můj dobrý blesk (ne tenhle, jiný, lepší). Elektronika naběhne, světýlka se rozsvítí, ale nenabíjí se velký kondenzátor, který odpaluje xenonovou výbojku a který k tomu potřebuje velice vysoké napětí – něco v okolí 400 voltů. Je to tolik, že i když jde o stejnosměrný proud, člověka to pěkně kousne i přes kůži na rukách.
Problém bude asi v tom, že oscilační obvod neosciluje. Ze čtyř AA baterií leze zhruba pět voltů, transformátor je přemění na potřebných pár stovek voltů, ale funguje jen se střídavým proudem. To je úkol oscilátoru: neustále přerušuje 5 voltů z baterií, aby to vypadalo jako střídavý proud & transformátor mohl transformovat. A právě tenhle oscilátor neosciluje. Nějaká z komponent bude mrtvá. Problém je jen v tom, že jsou to všechno strašlivě maličké SMD díly & vyměnit je bude otrava. Jak mám sakra připájet něco, co je menší než hrot mojí páječky? Do toho keramické kondenzátory, menší než zrnka rýže, nejsou popsané a výrobce, pokud vím, nezveřejňuje schémata PCB. Nejenom, že neumím pájet, a musím dělat zákroky daleko za hranicemi svých schopností, do toho ještě musím hádat, co jsou ty blechy zač.
Někdy se do toho ale pustím a operaci provedu, přeci je to jen docela dobrý blesk a nemůžu ho rozbít víc než jak je teď rozbitý.
Z těhle důvodů jsem pavouka musel vzít bleskem vestavěným na foťáku s trochou toaletního papíru v roli difuzéru. Proto fotka vypadá tak jak vypadá.