Kamera do chřtánu

Co dalšího se dá dělat s webkamerou? Můžu si ji strčit do krku.

V posledních dnech jsem měl nepříjemný zánět krku. Začalo to jako běžné nachlazení, ale zanedlouho bylo jasné, že jde o docela jinou bestii. Poslední tři dny jsem si při každém polknutí připadal, že mi hltanem klouže smirkový papír obalený ostnatým drátem. Dokonce jsem došel k doktorce, jestli nejde o infekci streptokokem & není třeba nasadit antibiotika. Netoužím po komplikacích s revmatickou horečkou, co mi poškodí srdeční chlopně. (Tohle bylo, myslím, poprvé v mém dospělém životě, kdy jsem šel k lékařskému specialistovi s problémem dýchacích trubek.) Nejde o bakteriální infekci, díky za optání a dnes je první den, kdy konečně můžu polykat bez bolesti & jídlo nevyvolává pocit, že mi hrdlem protéká horká láva. Takže dobré.

S webkamerou se můžu porozhlédnout, jak to tam vypadá pěkně zblízka & ve velkých detailech. Můžu pořídit video, udělat fotky, vytisknout je na lesklý papír, ukázat je doktorce, co na to říká.

PCB mojí webkamery svlečené od přebytečných plastů má rozměry 23x45 mm, dostatečně malé pro průzkum dutin. Stačí nastavit manuální focus do vzdálenosti centimetru nebo dvou, na objektiv přilepit pořádně jasnou LEDku a hurá. Funguje to překvapivě dobře.

Pro ještě hlubší pohled bych mohl použít webcam modul z laptopu. Ty jsou naprosto miniaturní a když najdete takový, co má kameru na konci a ne uprostřed, dalo by se v krku porozhlédnout o něco hlouběji. Asi bych ho oblepil izolační páskou, abych předešel zkratům & poškrábání hrdla.

Nicméně, nehledě na to jaké snímky pořídím z turistického výletu do hlubin esophagu, jde o sebediagnózu a ta má jediný účel: rozhodnout jestli to nejspíš za pár dnů přejde samo nebo může jít o něco vážnějšího, co by měl vidět lékařský profesionál. Taková jsou aspoň moje pravidla. Nesnažím se identifikovat přesnou diagnózu. K tomu nejsem dostatečně vybaven.