Fialová noc

Nějakou dobu v hlavně nosím kostru povídky, pro níž mám provizorní název Fialová noc. Šlo by o detektivní příběh, který se odehrává během noci, která začala a nikdy neskončí. Obloha tak černá, že se přehoupla do odstínů fialové.

Hlavní protagonista, detektiv, večer, ještě za světla, začne vyšetřovat jistý zločin, jak hodiny plynou a jeho práce pomalu postupuje, začíná objevovat stále více si vzájemně odporujících důkazů, z nichž některé popírají, že se zločin vůbec stal. Otázka zaseknutého času není nikdy přímo zmíněna a nikdo z obyvatel města, na nějž padla fialová noc, si pokřivená pravidla reality neuvědomuje. Žijí, jako kdyby tma byla odjakživa věčná. Když nikdo nevidí mimo přelud, nikdo ho nemůže zpochybnit. Jen čtenář, ten ví, jak skutečný svět funguje a nekonečná fialová noc není ono.

Vyšetřovatel, jak se zaplétá do indicií, jež nikam nevedou, se stává víc a víc pasivním a méně mluví, postupně zcela oněmí a i jeho vnitřní dialog utichne. A pak v nekonečné noci, se začne měnit jeho charakter a zpočátku sympatický hrdina se stává násilným monstrem a své znalosti z vyšetřování využívá pro efektivnější dispenzaci krutostí téměř do bodu, kdy to vypadá, že nemůže být nijak potrestán. Čtenář by měl zpočátku sympatizovat s postavou, která se před jeho očima změní v sadistickou kreaturu a měl by se cítit provinile, že s osudem detektiva, co se snaží aspoň minimálně zlepšit svět, soucítil.

Taková je kostra fialové noci, ale nevím proč bych měl cokoli psát, když stačí tohle shrnutí předhodit nějakému AI nástroji à la GPT a ten ho napíše na počkání. Možná paradoxně, to je skutečná pointa fialové noci – rozpad světa, který definitivně ztratí smysl, rozpustí se do stavu, kde je možné realitu konstruovat a rekonstruovat na počkání, pravdu, nebo aspoň něco, co je od pravdy k nerozeznání, donekonečna syntetizovat a resyntetizovat, kdy dojde k sémantickému rozpadu a možnosti jakékoli sdílené reality, kdy existuje jen nekonečné množství oddělených bublin — krok, který není možné vzít zpátky, jako noc, po níž nikdy nepřijde ráno.