k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

They/them

16. 4. 2022 — k47

Jedna věc mě vždy bez vý­jimky zmate: když někdo po­u­žije they pro jed­notné číslo jako ne­ut­rální va­ri­antu she/he. Zma­tení trvá jen oka­mžik, přesto se křečci v mozku na zlomek vte­řiny za­staví a začnou mo­no­tón­ním jed­no­hla­sem opa­ko­vat: they, to zna­mená, že se mluví o více lidech. Takhle jsem se to naučil v dáv­ných dobách bez­sta­rost­nosti a i když vím a nejsem tím smr­telně uražen jako nějací in­ter­ne­toví re­ak­ci­o­náři (jazyk se mění a to je při­ro­zené), pri­mi­tivní ja­zy­kový reflex se stále vrací a ze staré paměti vyvěrá jako za­tuchlé bub­liny ba­žin­ného plynu.

V češ­tině bežně vykáme, oslo­vu­jeme je­dince množ­ným číslem, a nikomu to ne­při­jde zvláštní. Bude jen otázka času než změny pro­sák­nou i do té nej­tlustší lebky a ne­bu­dou děsit naše křečky v mozkov­nách.

(Když o tom teď pře­mýš­lím, tak do dneš­ního dne, když si chci vy­ba­vit, kde je levá strana, vzpo­menu si na jaké ruce nosím ho­dinky, i když ho­dinky ne­no­sím už ně­ja­kou tu dekádu.)

Další drob­nost, která roz­hodí můj ja­zy­kový jem­no­cit, je po­u­žití pří­slo­vece she/her, když se mluví o lodích, po­nor­kách a dal­ších pla­vi­dlech (jako třeba po­to­pené Moskvě). An­g­lič­tina je jazyk bez gra­ma­tic­kých rodů. Mluvčí si ne­musejí pa­ma­to­vat, že stůl je on a židle ona. Vý­jim­kou před­sta­vuje jen ship a někdy nation. Když v jazyce pros­tém gra­ma­tic­kých rodů se za ženu vždy po­va­žuje jediný druh ne­ži­vých objekt, nabízí se před­stava o ban­dách na­dr­že­ných ná­moř­níků, co si tžou stehna a těžce od­de­chují, když mluví o svém pla­vi­dle, a hle­dají ně­ja­kou díru po suku.

Na druhou stranu, když bych si měl stě­žo­vat na jazyk s mnoha zá­lud­nými pra­vi­dly a čet­nými vý­jim­kami, měl bych zůstat u svého rod­ného. Sme­tana jako pokrm je rodu žen­ského. Sme­tana jako pří­jmení na­jed­nou změní tým a začne kopat za mužské po­ko­lení. Proto nemáme Bedři­cha Sme­ta­no­vého nebo Sme­tanů, ale Sme­tanu, a nikomu nezní divně.

Na každou div­nost se dá zvyk­nout. Aspoň, co se jazyka týká.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz