Problém jménem nutrie

Nutrie je roztomilé zvířátko. Zdálky vypadá jako velká rozcuchaná krysa, zblízka jako přerostlá rozcuchaná krysa s obrovskými oranžovými zuby.

Jediný problém spočívá v tom, že ji tu u nás v Republice mezi horami nic nejí. Přivandrovala z Jižní Ameriky, své přirozené predátory zanechala v domovině a proto u nás populace nutrií vzkvétá.

Několik roků nazpátek byly poprvé spatřeny v odvodňovacích trubkách za hranicí Vesnice, letos opanovaly Hlavní Rybník přímo v centru obce. Na jaře/v létě tam plavali jen dvě nutrie a všechno vypadalo v pořádku. Pak se ale odněkud vylouplo tři až šest mláďat (zpovědi svědků se liší, já viděl jen tři, dvě z nich na fotkách výše) a jedna věc je jasná – nemáme u nás živočicha, který by držel populaci na uzdě. Nutrie se nezastaví před ničím. Budou se množit dokud nás neovládnou & za chvíli budeme mít nutrii jako předsedu vlády nebo dokud nepodkopou každý břeh každého potoka. Jedno nebo druhé.

Když je tu nic nežere, napadlo mě, mohli bychom nějakého predátora manuálně uvést do místní biosféry. Co je vlastně žere?

Jednak jsou to aligátoři. Ok, ty přeskočíme. Z očividných důvodů. Dále jsou to hadi jako třeba ploskolebec vodní. Ten je jedovatý. Taky přeskočíme. Orel bělohlavý? Hodně štěstí ho udržet na jednom místě. Jedlice rohozobá? Mořská ryba. Nevím, jak by se jí líbilo v těch našich sladkovodních bahňácích. Želvy? Bingo.

Teď mě poslouchejte, říkám tlumeným hlasem a nakláním se nad malým stolkem blíž svým konspirátorům. Dovezeme k nám želvu, co žere nutrie. Jen jednu. Pochopitelně. Nechceme, aby se tu přemnožily. Na jaře a v létě ji vypustíme volně na místní rybníky, aby měla kde lovit a hodovat. Až na ní bude moc zima, strčíme ji do terárka. Aby se ji nikdo neděsil, na krunýř ji nasprejujeme lovec nutrií a kdybych se zatoulala vraťte mě na adresu tam a tam. To je můj plán jak řešit problém jménem nutrie. Nemusí to být dobrý plán, ale je to můj plán.