Koloběžka

Na okamžik jsem se stal vlastníkem koloběžky. Neměl jsem to v plánu, aby bylo jasno. Stalo se to samo od sebe.

Situace se seběhla zhruba takhle: Jel jsem směrem na vlak v sedle kola číslo dva a najednou mi upadla pravá šlapka. Šlap, šlap, šlap, bum. Šlapka, klika a koláče převodníků se svezly ze čtyřhranu. Matka, která celé soustrojí držela na středu, zazvonila o asfalt. Hmm. Jako já nejsem odborník, ale i s mými omezenými znalostmi myslím, že tohle by se mělo stávat v co nejmenší možné míře. Ideálně vůbec.

Právě tím okamžikem se z kola #2 stala koloběžka. Pokud nemůžu aplikovat sílu na pedály, které ji systémem ozubených kol a řetězů předávají do ráfků a gum, nemůžu tvrdit, že nadále sedím na jízdním kole.

Nemusím asi dodávat, že mi vlak ujel. Bez efektivního pohonu se cesta, která za běžných okolností trvá přesně X minut, protáhne na dobu, která z větší části záleží na směru a síle větru.

Začal jsem se tedy sunout koloběžkovitým pohybem zpět k obrysům Cely kdesi daleko na obzoru & povím vám, že odrážet se na bicyklu jednou nohou je zvláštní pocit. Kolo na to není stavěné. Sedlo je příliš vysoko a pro každý odraz musím podivně a namáhavě snižovat těžiště. Rozhodně to atakuje svaly, které při běžné jízdě leží ladem.

V Cele jsem se pak drobnohledem podíval, co se vlastně stalo s uchycením a sledujte to:

Na fotce středu jsou jasně vidět světlá vlákna namotaná na závit. To jsou stržené vnitřní závity z matky. Na fotce matky pak krásně vyniká jak je zevnitř odrbaná dohladka. Závity by měly být pěkně zubaté, ale místo toho jsou dokonale ploché. Kdo by jen používal hliníkovou matku pro tohle spojení? Jo, strůjci tohohle kola, starého něco mezi jedou a dvěma dekádami, vyprodukované s cílem srazit výrobní cenu co nejníže. Pak to takhle dopadá. Za deset nebo dvacet let se stane jedna fatální závada.

V Cele jsem urychleně přesedlal na kolo #1, pár (desítek) minut nato směnil 9 korun českých za novou matku & obnovil svůj status vlastníka dvou jízdních & hlavně pojízdných kol. haštag sakses