k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Klouže to

21. 1. 2022 — k47

Na kole je to super. Můžete se jen tak projet, zajet na­kou­pit, k dok­to­rovi, nebo všechno na­jed­nou. A navíc je to zdraví & roz­počtu pro­spěšné.

Na­po­sledy jsem byl u dok­tora taky na kole, před zadním vcho­dem do stře­diska stál hlou­ček (nej­spíš) Ukra­jinců, kou­řili a bavili se o ka­te­go­ri­ích ři­di­čáků, vy­ská­kal jsem do patra, opat­řen re­spi­rá­to­rem, po­cho­pi­telně, če­kárna zela prázd­no­tou, ani noha, na dve­řích při­le­pený lístek se vzka­zem, ale ze čtyř nebo pěti ručně psa­ných řádků se mi ne­po­da­řilo roz­luš­tit jediné slovo. Vy­pa­dalo to jako la­tinka, to jo, člověk z toho cítil letmý závan češ­tiny, ale tím to kon­čilo. Co přesně se můj doktor snažil říct, zů­stane navěky uta­jeno. (Dobře, jedno slovo mohlo být 'opary', nemám ale dost fan­ta­zie, abych do­mys­lel kon­text.) Z jiné or­di­nace se ozvalo ne­pří­jemné kaš­lání a slova „musíte jít do ka­ran­tény“. Jo, pan­de­mie pořád pan­de­muje. Urych­leně jsem opus­til budovu. To ale vůbec ne­va­dilo. Přijel jsem na kole a taková cesta nikdy není pro­mar­něná a takhle jsem dostal ponuku vy­ra­zit znovu, o pár dnů poz­ději.

A tak jsem jel. Počasí se mírně změ­nilo, tep­lota ko­lí­sala kolem nuly, silný vítr, až mi mrzly oční bulvy (protip: jeďte lesem směrem proti větru a volnou kra­ji­nou po větru). Všechno v po­řádku, všechno krásné. A pak jsem se vy­máz­nul na ledem po­kryté cyk­los­tezce.

Zrovna toho dne jsem na Městem na kole četl o zrád­ném černém ledu, po­krý­va­jí­cím ne­u­dr­žo­vané vo­zovky, který přitom je k ne­ro­ze­znání od ne­za­mrz­lého as­faltu. Přesně na něm jsem klouzl. Jedu, jedu, všechno krásné, vše vypadá bez­pečně a na­jed­nou padám. Přesto ha­vá­rie v sobě měla ur­či­tou krásu. Terén se zlomil, začal jsem klesat do údo­líčka, zne­na­dání cítím, že ztrá­cím kon­t­rolu a padám, ale ne rychle, zbrkle, kdy s sebou šlehnu o zem, ale pomalu, vláčně, v rych­losti, přesto ne­od­vratně, svalil jsem se na levé rameno a klouzal po as­faltu po­kry­tém le­dov­kou klouzal. Nebylo to moc daleko, přesto v tu chvíli mi přišlo jako aspoň deset metrů. A jak ležím na zemi, přes hřeben se pře­houpla cyk­listka. I přes tu si­tu­aci jsem byl v dobré náladě (kolo a tak), začal jsem mávat rukama a volat pozor, tady to klouže. Když si před­sta­vím ten pohled, musím se smát. Pře­jela přes hřbet a vidí týpka zády na zemi, kolo pár metrů za ním, tře­potá rukama a va­rovně huláká.

O pár chvil poz­ději, když už stojím na nohách a vedu kolo, mě na­vzdory vra­žed­ným pod­mín­kám mine další cyk­lista. Padne pár slov, říkám jsem se vy­máz­nul, od­po­vídá, že se nediví, je to tam o držku. Jo, nejde jen o můj dojem.

Kousek jsem pak ještě jel, ale vzdal jsem to a kolo vedl. Ki­lo­metr a půl té naší slavné cyk­los­tezky byl za­mrzlý, po­krytý tenkou vrst­vou ne­ná­pad­ného ledu, který přesto ne­bez­pečně klouzal. Jediná ko­mu­ni­kace od­dě­lená od au­to­mo­bi­lo­vého pro­vozu je ne­sjízdná. Tahle cyk­los­tezka se mi­mo­cho­dem cenou těsně pře­houpla do devíti cifer, přesto se v ob­rov­ské sumě ne­na­šlo pár dro­báků na údržbu, aby asfalt neměl chuť vraž­dit. Na­vzdory pa­nu­jí­cím pod­mín­kám jsem potkal pět cyk­listů a ne­spo­čet chodců. Není pravda, že by nebyl zájem. Zájem exis­tuje, chybí jen in­frastruk­tura, která nemá ten­dence za­bí­jet a mr­za­čit své uži­va­tele.

A ještě: Jakmile jsem vyjel na sil­nici pro au­to­mo­bily, ta byla čistá, po­so­lená a bez ledu. Po­cho­pi­telně. Dvou­tu­nové ple­chové kra­bice ano, ak­tivní mo­bi­lita ne.

Když někomu popíšu pád na ledu, odpoví, že byla hloupost vůbec vy­jíž­dět. Ono asi oče­ká­vat, že ne­au­to­mo­bi­lová in­frastruk­tura bude udr­žo­vána stejně jako každá jiná sil­nici v re­pub­lice, bude nej­spíš blá­hové. Skoro jako kdyby to byl důvod, proč al­ter­na­tivní módy pře­pravy & ak­tivní mo­bi­lita hraje druhé housle. Říkal jsem, už že ta cyk­los­tezka stála přes 100 me­ga­ko­run? Jo? Jen se ujiš­ťuju.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz