Vylíhla se nám kachňata

A když říkám, že se kachňata vylíhla nám, myslím tím nás jako společnost celkově. Jsou to divocí ptáci a nikomu nepatří. Spokojeně žijí na rybníce, z hladiny sezobávají zelené okřehky a ani lidí se příliš nebojí. Někdo jde kolem, oni – kachna a sedm mláďat – klidně cupitají kolem nich, dospělá samice se drží dál, ale mladí člověku vlezou téměř do náručí. Občas spolu vyrazí dál od rodného rybníka a pochodují uličkami, skáčou po kanálech, prozkoumávají terén. Doufám jen, že jim zůstal strach z koček a z aut. Ze všech možných eventualit jsou to právě tyhle dvě, které je mohou s největší pravděpodobností stát život. I když na druhou stranu, loni se na stejném rybníce vylíhlo osm kachňat a všechna, pokud se nepletu, přežila. Autodoprava je v těhle končinách řídká a nebezpečí koček, kterých se mezi zahradami pohybuje nemalé množství, ne zas tak veliké.

Doufám, že nástrahy civilizace přežije co nejvíce létavců. Je příjemné, když se vracím kolem rybníka, se na chvíli zastavit a pozorovat maličké ptáky.