Experiment/vomitus

Je to jasný. Mám to z kešu ořechů.

Několik týdnů nazpátek jsem snědl hrst kešu ořechů a pár hodin nato zvracel. O týden později jsem si dal dva kešu ořechy a bylo mi zle. Nejsem vědec, ale připadá mi, že se rýsuje trend: mám přecitlivělost nebo alergii na kešu. Zvláštní, všechny myslitelné druhy ořechů jsem jedl ve velkém. Po razantní změně své životosprávy, oříšky zastávaly roli sladkostí (mmch. je to už víc než rok, co jsem naposledy měl nápoj s jakýmkoli cukrem, uzeninu, sýr nebo sladkost). Nicméně, jak se zdá, nové alergické reakce se můžou vyvinout v průběhu života.

Pár dnů nazpátek jsem se rozhodl pracovní teorii ověřit. Snědl jsem dva kešu ořechy. Nic. Pár hodin klidu. Pak mi začalo být mizerně. Sílící nevolnost, nauzea, pocit na zvracení, bolest břicha, sračka. Doufal jsem, že to přejde, ale nepřešlo. Hodiny přepadly přes půlnoc. Doufal jsem že usnu a přespím to, marně. Najednou jsem začal strašlivě slinit a bylo jasno. Tělo se připravuje na hlavní akt, sliny mají ochránit zubní sklovinu před kyselinou z žaludku. Chňapnul jsem po koši na odpadky a opustil vykobercovanou část Cely.

Opakovala se stejná reakce na kešu — když jsem ho jedl, bylo mi zle — ale nestalo se, že by mi bylo zle, když jsem ho nejedl. Jiní lidé jedli ořechy ze stejného pytlíku a nic se jim nestalo. Není to dvojitě slepá randomizovaná studie s kontrolní skupinou, ale pro mě to teď stačí. Když jím kešu, zvracím. Přestanu je jíst a nebudu zvracet. Až zase půjdu k doktorovi, povím mu to a uvidí se, co na to řekne lékařská věda.

Navíc, tohle rozhodnutí je osobní. Kromě indických pěstitelů neovlivní ostatní nikoho dalšího (neriskuju s nakažlivou chorobou), náklady s ním spojené jsou minimální (nekonzumovat jeden okrajový druh potravy) a potenciální zisk veliký (žádné hodiny nevolnosti a zvracení).

Jo a ještě: zvracet, když máte co zvracet, je nekonečně příjemnější, než když se tělo snaží vytlačit obsah prázdného žaludku.