k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Experiment/vomitus

5. 2. 2022 — k47

Je to jasný. Mám to z kešu ořechů.

Ně­ko­lik týdnů na­zpá­tek jsem snědl hrst kešu ořechů a pár hodin nato zvra­cel. O týden poz­ději jsem si dal dva kešu ořechy a bylo mi zle. Nejsem vědec, ale při­padá mi, že se rýsuje trend: mám pře­cit­li­vě­lost nebo aler­gii na kešu. Zvláštní, všechny mys­li­telné druhy ořechů jsem jedl ve velkém. Po ra­zantní změně své ži­vo­to­správy, oříšky za­stá­valy roli slad­kostí (mmch. je to už víc než rok, co jsem na­po­sledy měl nápoj s ja­kým­koli cukrem, uze­ninu, sýr nebo slad­kost). Nicméně, jak se zdá, nové aler­gické reakce se můžou vy­vi­nout v prů­běhu života.

Pár dnů na­zpá­tek jsem se roz­hodl pra­covní teorii ověřit. Snědl jsem dva kešu ořechy. Nic. Pár hodin klidu. Pak mi začalo být mi­zerně. Sílící ne­vol­nost, nauzea, pocit na zvra­cení, bolest břicha, sračka. Doufal jsem, že to přejde, ale ne­pře­šlo. Hodiny pře­padly přes půlnoc. Doufal jsem že usnu a přespím to, marně. Na­jed­nou jsem začal straš­livě slinit a bylo jasno. Tělo se při­pra­vuje na hlavní akt, sliny mají ochrá­nit zubní sklo­vinu před ky­se­li­nou z ža­ludku. Chňapnul jsem po koši na od­padky a opus­til vy­ko­ber­co­va­nou část Cely.

Opa­ko­vala se stejná reakce na kešu — když jsem ho jedl, bylo mi zle — ale ne­stalo se, že by mi bylo zle, když jsem ho nejedl. Jiní lidé jedli ořechy ze stej­ného pyt­líku a nic se jim ne­stalo. Není to dvo­jitě slepá ran­do­mi­zo­vaná studie s kon­t­rolní sku­pi­nou, ale pro mě to teď stačí. Když jím kešu, zvra­cím. Pře­stanu je jíst a nebudu zvra­cet. Až zase půjdu k dok­to­rovi, povím mu to a uvidí se, co na to řekne lé­kař­ská věda.

Navíc, tohle roz­hod­nutí je osobní. Kromě in­dic­kých pěs­ti­telů ne­o­vlivní ostatní nikoho dal­šího (ne­ris­kuju s na­kaž­li­vou cho­ro­bou), ná­klady s ním spo­jené jsou mi­ni­mální (ne­kon­zu­mo­vat jeden okra­jový druh po­travy) a po­ten­ci­ální zisk veliký (žádné hodiny ne­vol­nosti a zvra­cení).

Jo a ještě: zvra­cet, když máte co zvra­cet, je ne­ko­nečně pří­jem­nější, než když se tělo snaží vy­tla­čit obsah prázd­ného ža­ludku.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz