k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Čitelnost

31. 5. 2022 — k47

Určitě jste to taky zažili: máte seznam věcí na čtení (není o tom pochyb, jistě jste inkvi­zivní & in­te­li­gentní lidí, co by­tostně prahnou po vzdě­lání) a když z něho vez­mete jednu věc k vy­ří­zení, tak poté, co do­čtete po­slední řádek, je seznam delší než na za­čátku.

Přesně tak to pro­bí­halo i u mě: Na se­znamu ležel aka­de­mický článek o stro­jové de­tekci dez­in­for­mací, během čtení se dotkl mnoha témat, o nichž jsem neměl do té doby tušení a tak se seznam li­te­ra­tury k pro­zkou­mání zas o něco roz­rostl. Jedním z témat v terra nullis byly me­t­riky či­tel­nosti.

Ono to ani není příliš pře­kva­pivé, že někdo zkon­stru­o­val sta­tis­tické testy vy­ja­dřu­jící, jak snadno lidé pře­čtou a po­chopí daný text. Jako ci­vi­li­zace ve velkém pro­du­ku­jeme texty nějaké to sto­letí & bylo na čase, dalo by se říct. Tak vznikl Flesch–Kin­caid rea­da­bi­lity test, který se snaží kvan­ti­fi­ko­vat kom­pli­ko­va­nost textu na zá­kladě prů­měrné délky vět a prů­měrné délky slov. In­tu­i­tivně to dává smysl: čím delší věta, tím horší či­tel­nost, stejně tak pro sa­mo­statná slova. Me­t­rika tomu nasadí korunu vy­čís­le­ním pří­sluš­ných ko­efi­ci­entů a fi­nální vzorec nabere ná­sle­du­jící podobu.

206.835 – 1.015 * prů­měrný počet slov ve větě – 84.6 * prů­měrný počet slabik ve slově

Tak to ale platí pro an­g­lič­tinu. Každý jazyk se chová jinak. Pokud se vzorec apli­kuje na český text, ten vždy vyjde jako krajně ne­či­telný. Víc slov ve větách nebo něco na ten způsob. Na­štěstí kou­máci z Uni­ver­zity Kar­lovy ak­tu­a­li­zo­vali vzorec pro náš rodný jazyk & tak teď můžeme vy­já­d­řit či­tel­nost ve stejné stup­nici.

Ok, za­jí­mavé, ale co dál? Di­verze mě vy­ba­vila ná­stroji, které se dají použít růz­nými způ­soby, pro páchání dobra nebo páchání zla; můžu je třeba apli­ko­vat na k47čku. Jak kom­pli­ko­vané jsou texty, co mi lezou z klá­ves­nice? Tuším, že mám ten­denci věty pro­ta­ho­vat, co to jen jde, téměř do gro­tesk­ních délek & spo­jo­vat štrůdly slov čár­kami v ne­ko­neč­ném rytmu stac­cata. Vědět je jedna věc, ale co na to říká ob­jek­tivní me­t­rika či­tel­nosti?

Asi takhle: Za po­slední rok & něco se na po­slední příčku či­tel­nosti dostal článek I v apo­ka­ly­pse svět vy­pa­dal tak klidně…. Či­tel­nost 21.85, podle ta­bulky: Very di­f­ficult to read. Best un­der­s­tood by uni­ver­sity gra­dua­tes. Skóre či­tel­nosti je určené v roz­mezí 100 – 0. Stovku snadno po­chopí páťák, nula je na čtení ex­témně ob­tížná, jen pro od­cho­vance uni­ver­zit.

Další texty s ob­zvláště malou či­tel­ností:

Naopak, nej­lépe či­telné texty jsou:

To je ale jen za po­slední rok a kus, k47čka žije o něco déle, skoro dvě dekády, a za tu dobu jsem na ni za­ne­chal velké množ­ství slov, možná příliš mnoho slov. Jak jsme na tom cel­kově? Co je nejméně či­telný blok slov vůbec? Mám tu dva exem­plární pří­klady.

Docela hrůza, co? Jestli mě teď omlu­víte, půjdu se vrátit k se­znamu li­te­ra­tury, mám v něm pár knih o kon­spi­rač­ních te­o­ri­ích, co se samy ne­pře­čtou.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz