It Can Never Be Satisfied

Bandcamp explorer stále běží & já stále (via RSS) sleduju všechno, co se vyskytne pod tagy post-rock & post-metal. Na tom se nic nemění. A když říkám sleduju myslím, že poslouchám první 2 minuty prvního tracku a jdu dál, stále na stopě nečekaného zlata, jako ohař závislý na tom správném zvuku.

Nedávno jsem zavadil o It Can Never Be Satisfied od Burden Limbs a po prvním poslechu mám pocit, že potřebuju cigaretu. Musím s ní vylézt na balkon a nějakou dobu mlčky zírat do tmy, abych plně vstřebal bouři, která se přese mě právě přehnala. Byl to drastický zážitek, který vyvolal identickou reakci jako kdysi Dead Magic a před tím Mariner.

Burdern Limbs je popisován jako misery cult, což perfektně sedí. Nejde o žánr jejich hudby nebo přesně zaškatulkování jako takové (no wave, drone, post-rock, variabilita značná), hlavní je ta opresivní tíha zvuku, co člověka bez ustání bombarduje, mlátí do něj tak vytrvale, až se pomalu začíná bořit do země, vokální linka abrazivně zdeformovaná, téměř nerozeznatelná z nesmírné zdi zvuku a to všechno člověka neustále drtí. Tak temné, tak tíživé, tak bezútěšné, tak zdrcující. Perfektní.

Finální produkt nepatří mezi alba, která bude člověk poslouchat opakovaně, aspoň já ne, dost možná ho skutečně poslechne jen jednou, poprvé. Každé další opakování nikdy nemůže dosáhnout těch katartických výšin, kdy mozek a sluchový nerv byli terra nullius, nepřipravení na zvukový teror. Je to trochu smutné, možná, ale taková je realita. Tyhle explozivní věci v člověku vždy žijí jako vzpomínka na prví kontakt.