k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Bandcamp explorer jede

17. 6. 2022 — k47

Band­camp ex­plo­rer – můj web na­bí­ze­jící RSS ex­porty skupin & tagů z band­campu – stále běží. Ne úplně vždy, a někdy ne úplně na 100%, (kdysi pár dnů ne­fun­go­val vůbec, pak chvíli po­kul­há­valo hle­dání, za což mohla verze sqlite na ser­veru, de­taily příliš nudné na to, abych je za­zna­me­ná­val), přesto jede, teď už celé měsíce v plné síle. Mo­men­tálně in­de­xuje asi 1400000 alb/singlů a 150000 skupin. A prosky­tuje nejen RSS export, ale i no­vo­pe­čený JSON feed.

Sám s pomocí BC ex­plo­reru (& RSS čtečky) sle­duju tagy post-rockpost-metal (pohání i tohle). A když říkám sle­duju, myslím tím kom­pletně – jako že vše, co nese tag post-rock mi aspoň na chvíli zazní v uších. Jde o spoustu muziky, zá­plavu velice nudné a špatné muziky, kterou jen občas pro­bleskne něco vzru­šu­jí­cího a krás­ného. Na band­campu je post-rock značně zne­čiš­těný tag. Lidé jím ozna­čují věci, které s žánrem mají jen pra­málo spo­leč­ného. Na­hrávky nud­ného elek­tro­nic­kého pípání a ky­ta­ro­vých smyček & vše, co se jen trochu vymyká ka­te­go­riím, do­stane ná­lepku post-rock. A vět­šina z toho mě ne­za­jímá.

Přesto tuhle zá­plavu zvuků vy­tr­vale fil­truji přes vlastní slu­chové nervy a to, co se dá po­slou­chat, dávám na dnes k po­sle­chu a tanci hraje (roz­dě­leno na to nej­lepšízbytek). Pravda, není toho moc, tedy aspoň v poměru k téměř ne­ko­nečné na­bídce, ale je to vždy pří­jemný pocit, když se objeví něco bri­lant­ního, co mě zcela ovládne.

V po­slední době třeba Vostok od BLAK (silně v duchu Mona) nebo Bad Dog od De­ad­head (s ná­de­chem à la Rus­sian Ci­rcles). To jen dva, na se­znamu jsou další.

Abych se z té zá­plavy ne­zbláz­nil, po­u­ží­vám pár filtrů & heu­ris­tik, jak rychle vy­se­kat oči­vidně ne­po­slou­cha­telné věci. Album ozna­čené ně­kte­rými z po­chyb­ných tagů jako ex­pe­ri­men­tal, im­pro­vi­sation, jazz, avant-garde, am­bi­ent, lofi, slow­core, musique con­crete, sound art, mi­ni­ma­lism nej­spíš nebude úplně nej­lepší. Pokud se špat­ných tagů vy­skytne víc, au­to­ma­ticky pře­ska­kuji. Vý­sledné roz­hod­nutí jestli úplně vy­ne­chat nebo kolik po­zor­nosti vě­no­vat danému albu pak ovliv­ňují i další de­taily: Jde o pro­dukci jed­noho chlápka nebo je za tím sku­pina? Kolik má fa­noušků? Kolik úsilí pu­to­valo do vi­zu­ální pre­zen­tace? Časem si člověk vy­pra­cuje cit na roz­po­znání va­rov­ných sig­nálů.

Může to znít jako ri­gorózní proces, ale v pod­statě jen hledám in­di­cie, jestli jde o práci jed­noho týpka, co blbne s míchám zvuků ve své lož­nici nebo o něco váž­něj­šího. Ale i pak tes­tuji po­sle­chem do oka­mžiku, kdy mě to začne otra­vo­vat. Něco může začít velice na­dějně, prv­ních pár vteřin mi v mysli na­kreslí zvu­kový obraz s ne­ko­neč­ným po­ten­ci­á­lem, ale pak na­hrávka zů­stane ve stejné ro­vinně ná­sle­du­jí­cích osm minut, žádný pro­gres, žádná změna, žádné drama, žádné vzru­šení, žádný za­jí­mavý zvuk. Když mě to začne otra­vo­vat zhruba před půlkou celého kom­plexu, za­ha­zuji. Další prosím.

Ale na­ko­nec stejně záleží, jakou mám náladu v ten daný oka­mžik. V ně­kte­rých dnech všechna hudba zní jako pohřeb v te­ku­tém písku, jindy jako sa­motná esence života. I přes všechnu še­di­vost & průměr jsem na­ra­zil na pár extra šťav­na­tých kousků, bez nichž bych byl mnohem chudší.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz