k47.cz

twitter RSS
««« »»»

90 minut spánku

6. 3. 2022 — k47

Úzkost přichází v noci.

Už párkrát jsem tu zmínil, že v noci, po probuzení z pár krátkých hodin spánku, se dostavují stavy nečekaně intenzivní úzkosti. Nedávno jsem viděl přednášku o účelu snů v rámci Royal Institution, která by mohla vysvětlit proč, aspoň z mechanického hlediska.

REM – fáze mělkého spánku v němž obvykle sníme – poprvé začne 90 minut poté, co usneme a opakuje se ve zhruba stejných intervalech. Hodinu a půl po zavření očí se dostaví stadium nepříliš silného spánku a přesně v té chvíli se probudím. Podle wikipedie se mysl po procitnutí z REMu nachází v hyperasociativním stavu a kreativita je utržená ze řetězu. Nevím jestli právě tohle způsobuje pocit plíživé hrůzy, ale aspoň časově to sedí. Nedávno jsem posloupnost ověřil. Poprvé jsem se probudil hodin a půl po usnutí, podruhé zas hodinu a půl později. Další den se situace opakovala, dvě probuzení v intervalu hodiny a půl až dvou hodin. Naštěstí nešlo o plné probuzení, následované lavinou úzkosti, ale jen letmé bliknutí světla vědomí, malé rozptýlení, aby se myšlenky nestočily do temnoty a za pár minut jsem zase spal.

V přednášce jsem se dále dozvěděl, že REM a sny nejsou jedno a to samé, jen spolu obvykle korelují, dospělý člověk má obvykle 2 hodiny REM spánku za noc a sní také asi 2 hodiny a pokud jsem to správně pochopil, smyslem snů může být chránit spánek (ne připravit nás na vesmír jak blábolil Burroughs). Všechna ta podivná aktivita, která nám probíhá v mozkovně během hodin, kdy ležíme vypnutí, by nás probudila. Mozek tak začne halucinovat sny, aby odvedl pozornost a mohl pokračovat v odpočinku.

A nakonec tenhle detail: Zbrusu nová teorie defenzivní aktivace postuluje, že sny se vyvinuly jako obranný mechanismus, před tím, aby vrozená neuroplasticita nezačala využívat části mozku zodpovědná za zrak, jež nejsou 8 hodin denně využívaná, pro něco jiného. Tedy jako kompenzační mechanismus, jak ochránit mozek sám před sebou. Líbí se mi implikace, že tělo není harmonický celek, jehož všechny části bezvadně kooperují a sdílí stejným cílem, namísto toho jde o soubor částí, které si dělají svou věc a regulační mechanismy je musí držet na uzdě.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz