k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

'22

3. 1. 2022 — k47

Přelom roků jsem zas po­zo­ro­val z místa, kde snění o apo­ka­ly­pse nabývá kon­krét­ních obrysů, kde člověk cítí sílu de­strukce a nemůže se dočkat, chce ji. V po­hledu na ho­ri­zont v oka­mžiku, kdy vzplane a všude kam se po­dí­vám, se roz­ží­hají pla­mínky ex­plozí a nebem zní ne­ko­nečné ozvěny vý­buchů, je něco krás­ného.

Nejdřív ticho, jen roz­trou­šené pras­kání před­zvěstí a pak, mžik­nutí očí, a vše vy­buchuje. V tom oka­mžiku, kdy stojím sám v pus­tině, chci, do­o­pravdy toužím, aby to bylo sku­tečné, abych zdálky po­zo­ro­val jak se vše roz­padá. Vše co jsme vy­bu­do­vali, pryč, ci­vi­li­zace, zni­čená, lidská rasa, spá­lená na prach, utr­pení, vy­ře­šeno. Jako lusk­nu­tím prstů, bez před­zvěstí a bez pře­ži­vších, konec.

The sky­line was be­au­ti­ful on fire
All twis­ted metal stret­ching up­wards
Eve­ry­thing washed in a thin orange haze

— God­speed You! Black Em­pe­ror – The Dead Flag Blues
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz