k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Wikipedické faktoidy #9 - první nového roku

2. 1. 2021 — k47

I když se změnil rok v ka­len­dáři, já zůstal stejný. Stále trávím víc času, než by bylo ro­zumné, pro­lé­zá­ním wi­ki­pe­die v honu za šťav­na­tými fak­to­idy. Tohle jsou ně­které z nich.

+ Za­ží­vací trakt prů­měr­ného člo­věka vy­pro­du­kuje při­bližně 3 gramy al­ko­holu denně fer­men­tací svého obsahu. To od­po­vídá 4 mi­li­li­t­rům eta­nolu nebo 100 mi­li­mi­t­rům sla­bého piva. Takže i když je člověk na­prostý absti­nent, za život jím pro­teče 3000 piv.

+ Záhady jsou vždy při­taž­livé čtení a ne­roz­luš­těná písma v sobě nesou nádech dáv­ných ta­jem­ství. Tím spíš, když z písma ne­zů­stalo víc než jeden tablet nebo pár glyfů a gra­mot­nost dávné ci­vi­li­zace je zre­du­ko­vána na pár po­sled­ních stop.

Na wiki také exis­tuje ka­te­go­rie Un­de­ci­phe­red his­to­ri­cal codes and ci­phers o šif­rách zá­měrně na­vr­že­ných, aby jejich obsah zůstal utajen. Jsou v ní věci jako Beale ci­phers, Šif­ro­vaná zpráva v roce 2012 na­le­zená u mrt­volky poš­tov­ního holuba, která byla prav­dě­po­dobně ode­slána během vy­lo­dění v Nor­man­dii, Voy­ni­chův ru­ko­pis, Tamam Shud a další.

+ Sim­pli­fied Tech­ni­cal En­g­lish není šifra, ale právě naopak – an­g­lič­tina zjed­no­du­šená ta­ko­vým způ­so­bem, aby byla jasná, přesná, sro­zu­mi­telná i pro ty, pro které je an­g­lič­tina druhým ja­zy­kem. Za­jí­mavý je kon­cept kon­t­ro­lo­va­ného jazyka.

+ Lykov family – rodina, která žila 42 let v dob­ro­volné izo­laci na Sibiři. Man of the Hole – bra­zil­ský do­mo­ro­dec, který zcela sám žije v džun­gli. Před­po­kládá se, že jde o po­sled­ního člena jeho kmene.

+ A na­ko­nec když jsem zjiš­ťo­val, jestli a jak se dají chovat kozy jako domácí spo­le­čen­ská zví­řata, do­zvě­děl jsem se, že wi­ki­pe­die má celou ka­te­go­rii Ani­mals kept as pets. Po­cho­pi­telně.

Jinak od­po­věď na kozí otázku zní: ano. Kozy jsou OK. Od pří­rody jde o spo­le­čen­ská stvo­ření, která sice pre­fe­rují vlastní druh, ale když není k dis­po­zici, člověk je pro ně taková divná koza a stačí.

Moje před­stava ide­ál­ního domo-zví­řete je takové, o které se ne­mu­sím vůbec starat, žije si někde na ne­ko­nečné za­hradě, pase se, pije z potoků, spí pod stře­chou mla­dých smrčků, exis­tuje ne­zá­visle na lidech, ale přesto k nim má kladný vztah.

Hlavní důvod hra­niční sa­mo­stat­nosti je ten, že zvíře nemůžu zabít ne­dba­lostí, když zrovna na pár týdnů/měsíců ztra­tím vůli žít. Až se pak vy­no­řím z po­tem­nělé Cely, za­rostlý a smr­dutý, nechci jako první při­ví­tání nor­mál­ního světa uklí­zet vy­bě­lené kostřičky.

Letos mi in­for­mace o cho­va­tel­nosti koz k ničemu nebyla, ale možná příští vánoce bude někdo velice pře­kva­pený jedním me­čí­cím dá­reč­kem. Vlastně ně­ko­lika, kozy jsou spo­le­čen­ská stvo­ření a po­tře­bují žít ve stádu.


+1: Ještě tohle: De­bun­king the Myths of Robert Capa on D-Day.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz