Wikipedické faktoidy #10

Dlouho jsme tu neměli po­řád­nou dávku wi­ki­pe­dic­kých fak­to­idů, co?

• Never event je ozna­čení udá­losti během lé­kař­ské péče, která by se nikdy neměla stát. Jde o oči­vidné omyly, jimž se dá a musí před­chá­zet: Před­měty omylem za­po­me­nuté a zašité v těle pa­ci­enta, ope­race na špatné části těla nebo rovnou na jiném člo­věku, no­vo­ro­zeně při­dě­lené ne­správné matce nebo péče po­sky­to­vaná někým, kdo se za dok­tora jen vydává. Něco v tomhle duchu. On je skoro zázrak, že chi­rur­gové v lidech ne­ne­chá­vají něco každou chvíli. Ne­ko­nečná moud­rost wi­ki­pe­die praví, že během ty­pické ope­race se po­u­žije 250-300 chi­rur­gic­kých ná­strojů. Já když mám na stole víc jak pět, šest věcí, za­čí­nám se ztrá­cet. Dok­toři jich mají stovky a nej­horší va­ri­anta není, že se někam ztratí pár šroubků, ale že skal­pel udělá díru do led­viny pa­ci­enta, když poprvé vstane na vlastní nohy. Wiki hlásí, že těchto pří­padů může být jen v USA 1500 ročně. Au.
• Tadoma metoda do­ro­zu­mí­vání pro lidi, kteří jsou hluší a slepí zá­ro­veň. Hlu­cho­slepý člověk položí palec na rty mlu­ví­cího, prsty na linii če­listi, ma­lí­ček snímá vib­race hrdla a do­slova citem ode­zírá ze rtů. Jak jinak to udělat? Sluch a zrak jsou v mých kni­hách dva hlavní smysly a nechci si ani před­sta­vo­vat život bez nich. Bylo by to jako být uza­vřen ve smys­lové kleci, uvnitř bují vědomí, ale spo­jení s okol­ním světem je mlhavé, od­říz­nuté.

  Steven Ha­w­king také ztrá­cel spo­jení s okolím. Mohl trochu po­u­ží­vat jednu ruku a tak mohl na po­čí­tači volit slova, po­sléze syn­te­ti­zo­vaná jeho pro­sla­ve­ným hlasem. Po­stupně ale ztra­til i toto pouto s vlast­ním tělem a tak i s ostat­nímu. Pak ko­mu­ni­ko­val za pomocí sní­mání svalů tváře. Zbý­valo mu méně a méně, ale přesto lidé kolem něho našli způsob, jak i na tom málu vy­sta­vit ko­mu­ni­kační kanál.

  Co jiného člo­věku zbývá? Al­ter­na­tiva ne­e­xis­tuje. Musí využít pro­středky, které má, byť jsou ome­zené. Je to v jádru velice in­spi­ra­tivní — po­sta­vit se čelem lhos­tej­nosti kosmu a zužit­ko­vat po­slední vlákno spo­jení, která nás poutá ke světu.

• Locked-in syn­drome po­pi­suje stav uzamčení, kdy se pa­ci­ent na­chází vědomí, vnímá své okolí, ale kvůli kom­pletní pa­ra­lýze příčně pru­ho­vané sva­lo­viny nemůže ko­mu­ni­ko­vat jinak, než po­hy­bem očí. Před­stava vězení vlast­ního těla je pro mě ne­fal­šo­vaný horor.
• Kim Peek byl savant s pamětí tak fe­no­me­nální, že si do­ká­zal přesně vy­ba­vit 12000 knih. Dovedl číst dvě stránky na­jed­nou, levým okem četl levou, pravým pravou a pa­ma­to­val si obě. Jeho nad­lid­ská schop­nost multi-task čtení byla spo­jena s ne­zá­vis­lostí mozko­vých he­mi­sfér. Vro­zená vada způ­so­bila, že spo­jení mezi nimi chy­bělo a obě po­lo­viny byly do určité míry ne­zá­vislé.
• Split-brain je jméno pro stav, kdy jsou nervy spo­ju­jící po­lo­viny mozku pře­ru­šeny buď při­ro­zeně nebo ope­rač­ním zá­kro­kem. Dual con­s­ci­ousness pak ozna­čuje ne­po­tvr­ze­nou teorii, že v ta­ko­vém mozku můžou exis­to­vat dvě ne­zá­vislá vědomí. Tohle je další horor z něhož mi trne. Fakt, že teď exis­tuje v mé hlavně druhá entita, druhý člověk, zcela mimo moje vní­mání, sám, bez kon­taktu s tělem a s ome­ze­nými smys­lo­vými vstupy. Na­prostá, ne­fal­šo­vaná hrůza. Je to zase ta myš­lenka být uvěz­něný v těle nad nímž nemáme vládu, tady navíc není jenom naše, ale sdí­líme jen malý kout pro­storu jako ne­zvaný host, za­po­me­nutý stopař v kufru auta. Děs. Ab­so­lutní děs. Nutí to k pře­mýš­lení o vědomí a iden­titě, hlavně tedy jestli vědomí jako takové můžeme po­va­žo­vat za ato­mic­kou entitu, zdali nejde o kom­pli­ko­va­nou iluzi, kdy my­ri­áda řezů má za to, že oni jsou to hlavní vědomí, ale jen jejich ko­o­pe­race a tok in­for­mací vy­tváří ten přelud. A pak taky, že jde o slepou větev, že pře­mýš­let o vědomí jako něčem, co ně­ja­kým způ­so­bem exis­tuje, nemá smysl, že jde o emer­gentní jev.
• A na­ko­nec na od­leh­čení od exis­ten­ci­ální ne­jis­toty: Jung­mann pro pře­klad Mil­to­nova Ztra­ce­ného ráje vy­tvo­řil řadu no­vo­tvarů, která se ujala a dnes jsou běžná jako špína: dech, dav, dráha, látka, kolmý, mlčet, ná­sle­do­vat, obřad, ohromný, pa­nov­ník, ples, popud, před­mět, přelud, pří­roda, pro­hlí­žet si, střed, touha, tvar, výspa, za­bý­vat se, zbož­ňo­vat, zdroj, znak. (Tenhle fak­toid je na české wiki bez citace.)