k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Vomitus

19. 12. 2021 — k47

Adrian Monk, te­le­vizní de­tek­tiv, měl všechny fóbie pod slun­cem. Mezi nimi strach ze zvra­cení a strach ze smrti. První z nich byl sil­nější než ten druhý, což zní přesně naopak, než by člověk čekal. Ne­dávno jsem ale snědl něco špat­ného a jeden večer vy­pl­nil opa­ko­va­ným zvra­ce­ním a jo… musím uznat, že to nějaký smysl dává.

Zvra­cení a ty hodiny pomalu a ne­od­vratně stou­pa­jící ne­vol­nosti je še­redně ne­pří­jemný stav a nechci ho nikdy znovu prožít. Extra sran­dovní je pak to, že pár dnů/týdnů nato se si­tu­ace opa­ko­vala, skoro. Nej­horší na celém utr­pení je ta chvil­ková pa­ra­lýza, kdy si tělo řekne: Ne, teď pře­bí­rají plnou kon­t­rolu nou­zové pudy, blééé. Ke kor­mi­dlu se do­sta­neš, pokud tohle pře­ži­jeme. A taky ta pachuť ža­lu­deč­ních šťáv na jazyku. A ten smrad. A pak taky pocit, jak ze mě leze hrst napůl rozkou­sa­ných kešu oříšků, kromě nich žádná jiná hmota a cítím jak se hrubá masa dere hrdlem vzhůru. Fuj.

Po­druhé, když jsem seděl na zá­chodě s modrým pytlem na od­padky v rukách a čekal na eme­tic­kou salvu, jsem na­jed­nou začal straš­livě slinit. To je zvláštní. To se nikdy dřív ne­stalo. Wi­ki­pe­die pak uká­zala, že jde o běžný před­voj hlav­ního aktu. Sliny chrání zubní sklo­vinu před ky­se­li­nami z ža­ludku. Na­ko­nec jsem ne­zvra­cel, jen jsem si tak hodinu a půl při­pa­dal a ve finále mě druhou stra­nou opus­tilo asi 40% tě­lesné hmot­nosti. Přesto, tělo se při­pra­vo­valo. (A taky celá etuda bývá spo­jena se zvý­še­ným po­ce­ním a zrych­le­ným tepem, což celkem dobře znám.)

Ne­vol­nost a zvra­cení jsou nej­čas­tější ve­d­lejší účinky che­mo­te­ra­pie. V 80. letech ~20% pa­ci­entů na velmi eme­to­genní kůře, raději od­lo­žilo nebo pře­stalo s che­mo­te­ra­pií, než aby se po­tý­kali s těmito ne­pří­jem­nostmi. Dá se říct, že ně­kteří lidé, když měli na výběr mezi (po­ten­ci­ální) smrtí a zvra­ce­ním, zvo­lili va­ri­antu číslo jedna. Když je člověk tuhej, už nikdy nebude zvra­cet, což dává určitý epi­ku­rej­ský smysl.

Mi­mo­cho­dem: Zvratky jsou vzhle­dem k ne­ro­ze­znání od leča a tato zna­lost mi lečo nijak ne­zne­chu­tila. Lečo je stále nej­lepší jídlo, jaké exis­tuje. Druhou příčku pak drží prosté rizoto.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz