Konec švestek

Je zajímavé, s čím můžeme mít spojená určitá místa, časy, lidi a pocity, kdy zabrnkání na nervová spojení jednoho smyslu probudí vzpomínky ve zcela jiném. Čas je spojený s místem, hudba s časem, chuť s hudbou.

Já z důvodů, které už není možné dohledat v záhybech času a šedé kůry mozkové, v hlavě uchovával asociaci mezi horkými léty roků dávno minulých a starou švestkou, která roste za Celou.

Proto je symbolické, že začala usychat a pomalu se z ní odlamovaly napůl živé větve obtěžkané poslední várkou švestek, jako kdyby to byla pomyslná tečka zatraceným časem, který se nikdy nevrátí. Symbol minulosti se stal připomínkou finality.

Jaro začalo až, když švestka rozkvetla a vždy mě překvapilo, když z ní pak začaly padat plody po kilech a já si nepamatoval, kam se ten čas poděl.

No nic, dost dumání, tady je pár archivních makro fotek včel hodujících na sladkých švestkách.

+1: Stejný strom jsem měl na mysli při psaní tohohle kousku Terminality.