k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Náhodné útržky

27. 3. 2021 — k47

Soubor s od­ře­zky, které nebyly dost dobré, aby se do­staly na k47čku, není jen de­tail­ním prů­ře­zem děso-roků, najdou se v něm i po­divné ústřižky u kte­rých si nejsem jistý, jaký měl být jejich smysl. Třeba „jako správ­nému surre­a­lis­tovi se mi všechny hodiny roz­té­kají“ nebo „poprvé jsem viděl chlapa močit do od­pad­ko­vého koše“. Co jsem s tímhle chtěl dělat? Do jakého textu jsem to chtěl plác­nout? Kam to smě­řo­valo? Žádné po­tu­chy.

Nicméně za po­za­sta­vení stojí fakt, že si u mnoha z těhle po­střehů ne­pa­ma­tuju, jestli se sku­tečně staly. V jednom sou­boru mám důkazy nebo aspoň něco, co se jako důkaz tváří. Bez pri­mární vzpo­mínky na udá­lost si nemůžu být úplně jistý, zdali jsou sku­tečné nebo jde o fa­leš­nou im­plan­to­va­nou vzpo­mínku, kterou, v ne­pří­tom­nosti lep­ších důkazů, musím při­jmout jako re­a­litu (ve stylu Me­menta).

Nejde jen o planou spe­ku­laci, pro­tože něco ta­ko­vého jsem udělal aspoň jednou. Když chcete někoho vy­ma­zat z paměti, edi­tujte zá­znamy vlast­ního dů­vě­ry­hod­ného zdroje, na než se v bu­doucnu ob­rá­títe, a vy­há­zejte všechny zmínky o něm/ní tak, aby nebylo poznat, že došlo k zásahu. Čas se po­stará o zbytek. Když se de­taily vypaří z mozku a vzpo­mínky musejí být do­pl­něny z ex­ter­ních zdrojů, nic ne­o­svěží ner­vová spo­jení o kon­krét­ních je­din­cích a ti ko­nečně a de­fi­ni­tivně zmizí. Pohltí je prázd­nota kosmu. Pravda, jde o běh na dlou­hou trať, mi­ni­málně tak pět let + tahle zmínka sni­žuje efek­ti­vitu pro­cesu + vypadá to jako ira­ci­o­nální, ma­li­cherné (a ne­pří­liš stra­te­gické) roz­hod­nutí, ale jak říkal Johny Truant v House of Leaves: „It may be the wrong de­ci­sion, but fuck it, it's mine.“

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz