k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Stát se virem

14. 6. 2021 — k47

Zna­lost je mocný ná­stroj, ale zna­lost jen čás­tečná se stává ne­bez­peč­nou hrač­kou.

Ok, asi takhle: Četl jsem ně­ja­kou dis­kuzi nad tím, jak se ne­dávno Linus Tor­valds vy­já­d­řil, že bychom se měli nechat oč­ko­vat.1 Někdo tam ob­ha­jo­val po­ten­ci­ální, even­tu­ální a te­o­re­tické hrozby RNA vakcín, které prý můžou ovliv­nit a pře­psat naší DNA. Mluvil o re­tro­vi­rech (nej­zná­měj­ším z nichž je HIV), které za pomocí re­verzní tran­skriptázy pře­pi­sují své RNA do DNA a to pak včlení do našeho ge­ne­tic­kého kódu. Když si člověk přečte tuhle jed­no­stran­nou vý­po­věď a ze­vrubně ji ověří na wi­ki­pe­dii, skoro to vypadá, že tu nějaké riziko může být. Skoro. Kusé in­for­mace do sebe jakoby za­pa­dají. Dávají jakoby smysl.

Ale v tom spo­čívá pro­blém čás­teč­ných zna­lostí. V tomto pří­padě od­ha­lují (ať už úmy­slně nebo ná­ho­dou) jen tolik, aby se pří­jemce zprávy začal bát, ale ne tolik, aby po­cho­pil celý pro­blém a mohl učinit platný úsudek za­lo­žený na de­dukci z kom­plet­ních in­for­mací. Bez nich hraje hlavně na exis­tu­jící obavy a pre­fe­rence. Pokud to není na 100% bez­pečné, musíme se tomu na 100% vy­hnout — něco na ten způsob. Riziko není vy­čís­lené, ale vy­cí­těné.

Když jsem na wiki četl ty kusé zkazky bez zna­lostí jak do sebe sku­tečně za­pa­dají, taky jsem na chvíli po­cí­til strach. Možná to přece jenom není bez­pečné. Možná, možná, možná… Ale jako vždy, lékem na obavy je hlubší po­znání pro­blému. (Mi­mo­cho­dem: ne, není možné, aby se RNA ře­tě­zec z vak­cíny pře­psal do DNA a pak se za­čle­nil do genomu.)

Přesto tahle wi­ki­pe­dická ex­kurze při­nesla něco po­zi­tiv­ního. Zjis­til jsem něco, co jsem do té doby neznal & to je vždy plus.

Re­verzní tran­skripce je něco, co se v pří­rodě děje jako vý­jimka z cen­t­rál­ního dogmatu mo­le­ku­lární bi­o­lo­gie2 . Pokud jsem to dobře po­cho­pil, osvo­jili si ji re­tro­viry, jednak HIV a pak i ně­které další. S pomocí re­verzní tran­skripce se vloží do genomu na­pa­de­ného or­ga­nismu a vedou k per­ma­nentní in­fekci.

Měl bych to zo­pa­ko­vat, aby se to po­řádně vsáklo: Re­tro­vi­rus vloží svou ge­ne­tic­kou in­for­maci do vaší DNA a vy se sta­nete virem. Aspoň ně­které vaše buňky nesou in­strukce, jak virové čás­tice vy­ro­bit. Ne­pří­tel je ve vás, je vaší sou­částí, stali jste se vlast­ním ne­pří­te­lem. Vaše buňky ví jak vy­rá­bět vi­ri­ony a můžu tak činit. Stali jste se to­vár­nou vlast­ního zániku.

Tohle je esence body horroru – gro­teskní po­ru­šení in­te­grity těla jako jed­notky nad níž máme svr­cho­va­nou nad­vládu. Virus už není sa­mo­statná čás­tice ex­terní našemu or­ga­nismu. Za­bu­do­val se do něj, my jsme se stali virem, vy­u­žívá nás, ne­vratně, pro vlastní účely, člověk a jeho pro­středí splývá v jeden celek.

In­te­grace DNA může vést k pro­duk­tivní nebo la­tentní in­fekci. V prvním pří­padě je pro­vi­rová DNA pře­pi­so­vána do RNA, která přímo pro­du­kuje nové virové čás­tice. La­tentní va­ri­anta leží v zá­ko­pech a čeká na svůj oka­mžik, kdy bude ně­ja­kým způ­so­bem ak­ti­vo­vána a začne vy­rá­bět nový virus.

Jako sou­část vás se virus na­chází ve stavu pro­viru, skrývá se v jádru, ne­do­tknu­telný imu­nit­ním sys­té­mem. Nemusí se sám snažit, pokud se na­ka­žená buňka roz­dělí, po­tomci virus zdědí. A co víc: pokud se re­tro­viru podaří vklí­nit do po­hlavní buňky, pře­nese se na další ge­ne­raci a po­tomci do­sta­nou vínku ge­ne­tický dárek.

Na­štěstí se tohle děje jen zcela vý­ji­mečně. Na druhou stranu, re­tro­viry měly ohromné množ­ství času a pokusů a teď jejich DNA tvoří 5-8% našeho genomu. My všichni, jak tu sto­jíme jsme z 8% virem. Ať už to zna­mená cokoli.

Velká část en­do­gen­ních re­tro­virů se do genomu do­stala před mi­li­ony let a od té doby z nich mutace uči­nily ne­škodné ge­ne­tické fo­si­lie ne­schopné pro­du­ko­vat ak­tivní virus. Ně­které ERV jsou spo­jo­vány s ne­mo­cemi, jiné s imu­nitní reakcí, ale nikdo ne­na­šel žádný lidský ERV, který byl schopný repli­kace. Ně­kteří hos­ti­telé našli způsob, jak tyto ge­ne­tické dá­rečky využít pro vlastní účely.

Tak na­ko­nec se tahle ex­kurze do anti-vax pod­houbí vy­pla­tila. Je to na­prosto fas­ci­nu­jící, co tam člověk najde, když se začne dívat s očima ote­vře­nýma. Nikdy mě ne­pře­stane udi­vo­vat che­mická pod­stata života. Ve všem je tolik chyb, tolik omylů, jde o vý­sledky tolika na­ho­di­lých, někdy pro­ti­chůd­ných pro­cesů, ale vý­sled­kem je stále or­ga­nis­mus, který fun­guje. A všechno se to stalo, samo od sebe, jenom tak. Ka­menná hrouda, trochu vody, pár mi­li­ard let a na­jed­nou Linus Tor­valds křičí na po­še­tilce vy­stra­še­ného čás­teč­nými in­for­ma­cemi.


  1. Když se někde píše, že se Linus k něčemu „vy­já­d­řil“, vždy to zna­mená „na­smě­ro­val svoji ne­ko­neč­nou zu­ři­vost ur­či­tým směrem, nevrlý par­chant jeden“. Tenhle člověk se neumí bavit nor­málně. Vždy je to 0 nebo 100%, nic mezi. V tomto pří­padě, kdy běsnil na vak­cíno-skep­tiky, se to dá skous­nout. Ve zbý­va­jí­cích pří­pa­dech, ne tak moc.
  2. Sranda je, že Crick při po­jme­no­vá­vání cen­t­rál­ního dogmatu mo­le­ku­lární bi­o­lo­gie špatně po­cho­pil, co slovo dogma zna­mená. Myslel, že jde o něco oči­vid­ného, ale na­místo toho jde o myš­lenku, v kterou musíte věřit a ne­mů­žete ji zpo­chyb­ňo­vat, jinak velký špatný. Na dogma­tech stojí svě­tová ná­bo­žen­ství. Když člověk nevěří, že Kris­tus byl ukři­žo­ván a každou neděli se v kos­tele můžete od­dá­vat ka­ni­ba­lismu při pití jeho krve a jedení jeho těla, nemůže si říkat, že patří do určité křes­ťan­ské sekty. Na­místo toho by se to mělo jme­no­vat prin­cip nebo tak nějak.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz