Spánkové režimy

Zažil jsem to všechno. Všechno, co se týká špatného spánkového režimu.

Představte si tuhle čistě teoretickou situaci: usínáte v šest ráno a stává se to neúnosné. Pomalinku se začíná prodlužovat den a nechcete se dočkat momentu, kdy zavřete oči s rozbřeskem. Nedělá to dobře na duši.

Za roky existence v tomhle strašlivém vězení, kterému říkáme život, jsem piloval pár metod, jak spánkové režim změnit na něco rozumnějšího. Třeba se to bude někomu hodit, ale bez záruky. Každý potřebuje něco jiného.

• Krok zpátky je metoda tak přímá, jak jen je to možné – prostě půjdete spát o X hodin dřív a už u toho zůstanete. Pro někoho (hlásím se ze zadní lavice) je to zcela nemožné. Posouvat vpřed se dá, couvat zpátky ani trochu. Někdo nedokáže zabrat, když nenadešel jeho čas. Pro něj jsou ostatní manévry.
• Velký skok vpřed. Když to nejde dozadu, musí to jít na druhou stranu. Silou. Jednu noc zkrátka přeskočíte, přečkáte celý den ve stavu kognitivní zombie a jdete spát po 40 hodinách na nohách. Je to hrozné utrpení. Nesnáším tu dutou únavy, pocit nereálnosti, rychlé tepání srdce a hlad, který se vždy dostaví. Naposledy, když jsem točil hodiny tímhle stylem, jsem v jednom kuse proletěl všechny série Shootig stars a to surreálné šílenství perfektně sedělo na poslední hodiny otočky. Bylo to jako sledovat něčí sen, jen u toho být vzhůru. Teda aspoň částečně.

  Problém s tímhle je, že se spánkový rytmus nemusí stabilizovat. Mozek má své rytmy a ty se mění vlastním tempem, u někoho rychleji, u jiného nepříliš rychle (zase se někdo hlásí ze zadní lavice). Navíc následující týden se ozývá stínová únava. Když naběhnete do času, kdy jste byli zvyklí spát, najednou se cítíte ospalí.

• Jemnějšímu manévru pro stárnoucí špatno-spáče říkám půlkrok. Ten funguje na bázi částečného narušení spánku. Jako obvykle v šest ráno usnete, ale probudíte se v deset. Dost dlouho na to si aspoň trochu odpočinout, ale jen tak dlouho, aby se únava ozvala dříve. Pár hodin při smyslech, docela v pořádku, tak dlouho jak jen to půjde a jak jen to bude nutné. Druhé usnutí už zakládá nový rytmus. Stínová únava se dostaví a s ní i couvání, kdy spontánně usínáte dřív a dřív i když nominálně v posteli strávíte svých 8 hodin. Samotný den změny je ale nekonečně příjemnější než u kroku vpřed. Navíc stačí obětovat jen jeden přechodu.
• Finální syntézou je pak pozvolný přechod pracovně nazývaný bublina. Má se to tahle: Spánkový režim je hrozný jako vždy, ale zařídíte, abyste se proudili se o hodinu nebo dvě dřív. Přesně tolik, abyste si v průběhu dne připadali trochu unavení a dokázali pozdě odpoledne na hodinku usnout. Tohle začnete dělat pravidelně, ráno pár hodin ubrat, později toho dne vykompenzovat bublinou spánku a nepoměr postupně rozšiřovat. V určitém bodě pak nastane přechod, kdy roztáhnete druhou fázi na plných 8 hodin a to stane novým režimem. Stačí jeden týden a člověk si zcela zvykne na nový rytmus a v průběhu přechodu si nepřipadá nijak nepříjemně.

Ten poslední je super & neinvazivní. I když první dny po přechodu můžete usínat a vstávat velice brzo. Mám na mysli vstávat ve tři ráno, dlouho před svítáním. To je ale jen drobnost, která se sama rychle urovná. Sám za sebe můžu říct, že vstávat ještě za tmy je super pocit. Člověk si připadá svěží, plný energie, celý den před je ním & tolik toho stihne.

+1: A lidé si stěžují, že jim přechod z letního na zimní čas úplně rozhodí spánkový režim… amatéři.