k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Lidská skládka

6. 4. 2021 — k47

Jsem una­vený & tak to nebudu pro­ta­ho­vat. Jedna z mála věcí, která mi při­náší radost je recyk­lace, up­cyk­lace & pro­dlu­žo­vání života starým věcem, které by jinak ex­presně pu­to­valy do po­pel­nice. Chci vlast­nit co nejméně krámů a ještě menší touhu mám si ku­po­vat krámy nové a zby­tečné. Ta dvě pří­davná jména jdou ruku v ruce víc než bylo zá­hodné. Vánoce by se měly jme­no­vat den dis­tri­buce zby­teč­ných krámů, abychom na­pl­nily ma­te­ri­a­lis­tická oče­ká­vání spo­leč­nosti. Ne díky. Vánoce jako rituál ne­sná­ším, ale to je po­ví­dání na jiný den, teď jde o jed­no­dušší si­tu­aci: Ne­ku­po­vat nové krámy, když ty staré fun­gují.

Před­sta­vou ideálu je ra­di­kální trh­nutí se od in­dustri­ální spo­leč­nosti1 , kdy všechna po­třeba ne­tri­vi­ál­ních tech­nic­kých ná­strojů je uspo­ko­jena u od­padní vý­pusti ci­vi­li­zace. Tahle po­třeba je do značné míry způ­so­bena tím, že člověk chce in­ter­a­go­vat se spo­leč­ností a lo­gicky jeden způsob, jak utáh­nout smyčku ma­te­ri­ální po­třeby, je zbavit se spo­leč­nosti. (Slyším jak vítr šeptá jméno Illich? Nebo to je Una­bom­ber?)

Sou­časný laptop je jeden takový kousek z po­pel­nice, do ob­chodů uveden před celou de­ká­dou, ke mně se dostal za pár €€€ a od té doby jede prak­ticky non-stop. Pár věcí na něm bylo spra­veno DIY stylem: na­pá­jení, ulo­mené rohy plastů a tak po­dobně. U pů­vodní na­bí­ječky se začal drolit kabel a ztrá­cela kon­takty (nebyl by to velký pro­blém, kdy­bych ne­ztrá­cel uptime), ležela mi tu uni­ver­zální na­bí­ječka s vo­li­tel­ným na­pě­tím a mě­ni­tel­nými ko­nek­tory, ta dlou­hou dobu fun­go­vala, ale ne­dávno došlo ke zkratu. V kabelu na straně níz­kého napětí se pro­trhla izo­lace a začalo to trochu jis­k­řit. Trošku. Zvláštní pohled, když kabel hla­sitě syčí, ale stroj bez ba­te­rie stále běží. Pri­mi­tivní ješ­těří mozek křičí, že takhle by to nemělo být. (Ba­te­rie umřela, ale je jen málo po­třeba, Covid ukázal, že se na­pl­ňují Burrou­ghovy před­stavy o snech a ne­mu­síme pře­sou­vat svá fy­zická těla.) To stejné se stalo s před­cho­zím stro­jem – zkrat v kabelu, kouř, smrad a riziko požáru. (Zázrak, že Cela zatím ne­vy­ho­řela. Už dřív to tam smr­dělo spá­le­ným plas­tem, tak tipuju, že kabely jis­křily i jindy, když jsem tam nebyl.)

Tahle na­bí­ječka byla de­fi­ni­tivně ode­psaná & nechci se pouš­tět do úprav, které můžou vést k požáru. Poptal jsem se kolem, jestli někomu doma něco neleží a hele, po­dí­vejte na to, jedna stará k ještě his­to­rič­těj­šímu thin­k­padu, stejné napětí, stejný výkon, per­fektní.

Jsou to malá ví­těz­ství, tri­vi­ální věci v tri­vi­ál­ním životě, ale nechci nic jiného, nechci nic víc. Fun­guje to? Fun­guje. Došlo k malé re­dukci elek­tro­nic­kého odpadu, o to lepší. Musím vlast­nit další krámy? Ne, díky bogu.


  1. V téhle vizi by free soft­ware ná­stroje a způ­soby or­ga­ni­zace hrály velkou roli, zá­ro­veň ale uka­zuje fun­da­men­tální li­mi­taci FOSS jako ta­ko­vého, pro­tože se přímo ne­za­bývá na­pl­ně­ním ma­te­ri­ál­ních potřeb člo­věka. Po­stará se o jeden li­mi­to­vaný aspekt di­gi­tálna, ale všechno ostatní při­nej­lep­ším ne­přímo. Dojem, že FOSS se­lhává, je opod­stat­něný do té doby, dokud si ne­bu­deme moci stáh­nout plány a nechat na 3D tis­kárně vy­ro­bit hyd­ro­po­nic­kou farmu se stej­nou ele­gancí, jako in­sta­lu­jeme soft­ware z re­po­zi­tářů de­bi­anu.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz