k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Simulace epidemie

9. 3. 2021 — k47

Teď pozor, vy­dá­vám se na tenký led do oboru ama­tér­ské epi­de­mi­o­lo­gie & do­pouš­tím se pře­činu, z něhož jsem na Za­čátku Toho Všeho nebyl příliš nad­šený. Di­le­tanti roz­dá­va­jící rady, pro­tože si pře­četli dva od­stavce z wi­ki­pe­die, umí udělat pěkný graf a cítí se dů­le­žitě. Něco na ten způsob. Averze k samo-domo epi­de­mi­o­lo­gii ale po­stupně měkla, když se znovu a znovu uka­zo­valo, že víra v ex­pertní ex­per­tízu, když je třeba & kde je třeba, byla pře­hnaně op­ti­mis­tická. Plus se pořád ještě ne­cí­tím dost aro­gantně na to, abych ostat­ním radil co dělat.

Ok, když máme pre­am­buli za sebou (která je ve své pod­statě čest­ným pro­hlá­še­ním ne­pří­čet­nosti), můžu ko­nečně začít.

Jde o konec před­mi­nulé ak­tu­a­li­zace. Tam jen tam na okraj padlo, že kdyby sku­pina lidí žila po­hro­madě, zcela bez kon­taktu s okolím, byla by při­pra­vena na epi­de­mii. Měli by spo­leč­nost, bez kon­taktu by se k nim virus nim nemohl dostat + se­řízli by ná­klady na provoz N-1 do­mác­ností. Co po­tře­bu­jeme? 2000 ka­lo­rií denně, kolem 20 stupňů Celsia a místo kam složit hlavu v Epi­ku­rej­ském stylu. Všechno ostatní jsou jen bur­žo­azní vý­střelky. Nešlo o hrubě ide­a­lis­tický návod, jak to za­ří­dit na úrovni spo­leč­nosti (tj. radit lidem, co mají dělat, viz ↑), jen mož­nost pro osobní po­třebu, al­ter­na­tiva, když bude nejhůř.

Nicméně, jak reálné dopady na šíření viru může mít seg­men­tace spo­leč­nosti na menší celky, které se spolu stý­kají jen ome­zeně? Teď v Re­pub­lice fun­guje roz­dě­lení na dvou úrov­ních – okresy a obce. Se­pa­race není per­fektní, pořád se počítá, že se lidé stý­kají v za­měst­nání, přesto aspoň na papíře má nějaká se­pa­race pro­bí­hat a má to při­nést po­zi­tivní změnu.

Napsal jsem proto ma­ličký pro­gram v jazyku D, který tohle si­mu­luje. Vy­tvoří mi­li­o­no­vou po­pu­laci na mřížce 1000x1000, každý občan Re­pub­liky Čtve­rec ve vý­cho­zím stavu do­stane 10 ri­zi­ko­vých kon­taktů ná­hodně vy­bra­ných z okolí o prů­měru 100 po­lí­ček. Pak pro­gram začne si­mu­lo­vat šíření viru po těchto kon­tak­tech. Na de­tai­lech moc ne­zá­leží, má to jen de­mon­stro­vat abs­traktní pa­to­gen a ten to de­mon­struje ob­stojně. Šíří se ex­po­nen­ci­álně, do­sáhne sa­tu­race, zpo­malí a asympto­ticky se lepí k hra­nici ma­xi­mální pe­ne­trace.

Pak do hry vstoupí seg­men­tace a různá míra jejího do­dr­žo­vání. Každý občan má stále 10 kon­taktů, jen někdy, podle oné míry, jsou vy­bráni ze seg­mentu 10x10, který se ne­pře­krývá se seg­menty sou­sed­ními. A jak po­stupně na­růstá míra strikt­nosti roz­dě­lení, od 0% do 99.9%, zpo­ma­luje se i šíření viru. Křivka má stále stejný tvar, jen je víc roz­ta­žená a po­zvol­nější, více zvla­da­telná.

V řeči grafů:

Pře­kva­pilo mě, jak striktní roz­dě­lení musí být, aby to mělo smysl. 90% mi­ni­mum, řekl bych, jinak nejde o víc než o ma­ličký hr­bo­lek v cestě.

Kdyby tohle byla aka­de­mická studie, teď někdy by se tu vy­skytla sekce thre­ats to va­li­dity a v ní jen la­ko­nické: Svět takhle ne­fun­guje.

Si­mu­lace bere počet kon­taktů jako fixní, mění jen jejich roz­lo­žení. Naše sou­časná ome­zení mají za cíl snížit cel­kový počet kon­taktů a ořezat ty, které pře­pa­dá­vají do jiného okresu a do jiné vsi. Navíc pro­gram uva­žuje ma­ličké re­gi­ony o 100 lidech, tedy mnohem méně než ty­pická obec. Nemá to apli­ko­va­tel­nost k hma­ta­telné re­a­litě, jde o si­mu­lo­vaný sen o těch fik­tiv­ních as­ke­tic­kých po­spo­li­tos­tech.


+1: Al­ter­na­tivní ti­tu­lek: Byl jsem mla­dist­vým epi­de­mi­o­lo­gem

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz