k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Sexuální orientace

31. 5. 2021 — k47

Z ur­či­tých důvodů jsem se pár týdnů na­zpá­tek díval na to, jaké pro­cesy hrají roli v ur­čo­vání se­xu­ální ori­en­tace je­dince a musím říct, že jde o téma velice za­jí­mavé. Tak to bývá – stačí se po­dí­vat do­sta­tečně zblízka a před očima se otevře nový fas­ci­nu­jící vesmír o němž jsem do té doby měl jen mlhavé tušení.

Předně je třeba říct, že v tom stále nemáme úplně jasno a další výzkum je nutný. Přesto víme mnohé. Třeba to, že v žádném pří­padě nejde o volbu a ne­zá­leží, jak hla­sitě to kon­zer­va­tivci ochránci tra­diční rodiny ho­mo­fo­bové říkají. Ori­en­tace má ge­ne­tické, epi­ge­ne­tické a hor­mo­nální kořeny a v oka­mžiku kdy se dítě narodí, už se nic nedá změnit, ori­en­tace je za­fi­xo­vána. Vý­chova nebo kul­tura ne­hrají žádnou roli v di­fe­ren­ci­aci se­xu­ální ori­en­tace mužů, ale můžou hrát ur­či­tou malou roli v pří­padě žen.

Ge­ne­tické efekty u mužů vy­světlí tře­tinu po­zo­ro­vané va­ri­ance, pro­středí spe­ci­fické pro je­dince zbý­va­jící dvě tře­tiny. Je třeba mít na paměti, že to spe­ci­fické pro­středí za­hr­nuje celou dobu strá­ve­nou v děloze. U žen jsou čísla po­dobná s tím, že malá část může být vy­svět­lena shared en­vi­ron­ment. Plus mínus za tře­tinu můžou geny, za zbytek si­tu­ace během vývoje. Dvoj­čata mají větší prav­dě­po­dob­nost, že budou ho­mose­xu­á­lové, než by od­po­ví­dalo náhodě. Ně­které studie uvá­dějí, že u jed­no­va­ječ­ných bratrů-dvoj­čat se bude na 50-60% sho­do­vat jejich ori­en­tace, jiné práce došly jen k po­lo­vič­ním číslům, přesto stále jasně in­di­ku­jí­cím spo­jení.

Ne­měn­nost ori­en­tace do­klá­dají pří­pady chlapců, kteří se na­ro­dili s de­for­mo­va­nými ge­ni­tá­li­emi, brzo po pří­chodu na svět došlo k chi­rur­gické změně po­hlaví a poté byli vy­cho­vá­váni jako dívky. Přesto stále byli ve vět­šině pří­padů při­ta­ho­váni k ženám, tak jak by dik­to­vala prav­dě­po­dob­nost, kdyby proces byl za­fi­xo­ván již před na­ro­ze­ním a vý­chova ne­hrála žádnou roli. Pokud ani tohle, zákrok do­slova ve věku nula, nemá vliv na ori­en­taci, jakou šanci může mít „ko­rek­tivní te­ra­pie“? Jaký ne­ga­tivní vliv můžou mít gay rodiče, časté cíle mo­rální paniky, na své ado­p­to­vané děti v po­rov­nání s tímhle? Ori­en­tace je fixní.

Po­ku­sím se zhruba pře­tlu­mo­čit me­cha­nis­mus di­fe­ren­ci­ace: Mozek plodu se na po­čátku na­chází v ty­picky ženské formě, v prů­běhu vývoje pů­so­be­ním hor­monů pro­běhne mas­ku­li­ni­zace mozku, kdy se, zjed­no­du­šeně řečeno, z he­te­ro­se­xu­ální ženy stane he­te­ro­se­xu­ální muž. Výkyvy v pů­so­bení pří­sluš­ných hor­monů v kri­tické oka­mžiky mohou způ­so­bit, že změna ne­pro­běhne hladce a je­di­nec zů­stane někde na půli cesty. Vý­sled­kem je ho­mose­xu­ální nebo bi­s­e­xu­ální ori­en­tace. Nebo něco na ten způsob. Prosté spo­jení pů­so­bení hor­monů mas­kuje ne­změr­nou kom­ple­xitu bi­o­che­mie, která nikdy není tak prostá, jak to vypadá z učeb­nic zá­klad­ních škol.

Pří­rodě ne­zá­leží, jestli vý­sle­dek zapadá do ma­jo­rit­ních ka­te­go­rií. Je to funkční je­di­nec, živý tvor. I když se může šance jeho re­pro­dukč­ního úspě­chu po­hy­bo­vat velice nízko, evo­luční tlak zřejmě není tak velký, aby byla tato vlast­nost vy­ma­zána. I když člověk nemůže mít děti, z evo­luč­ního hle­diska může být uži­tečný pro spo­le­čen­ství a ne­přímo tak zvýšit čet­nost ro­din­ných genů, které mají ten­denci pro­du­ko­vat ho­mose­xu­ální po­tom­stvo. Jinými slovy: Evo­luci zajímá jen kolik lidí dokáže s na­ostře­nými klacky chrá­nit kmen před smeč­kou hla­do­vých vlků. Člověk nemusí mít vlastní po­tom­stvo, přesto, když jeho pří­tom­nost povede k men­šímu počtu se­žra­ných dětí, jde o jed­no­značný be­ne­fit. Nebo něco na ten způsob, zase jde o téma hlu­boké a široké. Éterem plují tak­zvané kin se­lection nebo gay uncle hy­po­tézy a mě na nich fas­ci­nuje myš­lenka, že i proces, tak krutý a uti­li­ta­ris­tický jako evo­luce, bere v potaz spo­le­čen­skou jed­notku.

Další věc, o které jsem neměl ani po­tu­chy, je fakt, že čím více má žena synů se stej­ným otcem, tím větší je prav­dě­po­dob­nost, že další syn se narodí gay. První má šanci asi 2%, druhý zhruba 4%, třetí při­bližně 6% a tak dál. Pře­kva­pivě za to může imu­nitní reakce matky na mužský plod, kdy pro­ti­látky ne­utra­li­zují pro­teiny hra­jící roli v se­xu­ální di­fe­ren­ci­aci během vývoje a to za­ne­chá ob­lasti mozku spo­jené se se­xu­ální ori­en­tací v ty­picky žen­ském stavu, tedy při­ta­ho­vané muži. A čím víc má žena synů, tím více do­stane pří­le­ži­tostí plně roz­vi­nout imu­nitní od­po­věď na ne­če­ka­ného hosta, který je z po­lo­viny ge­ne­ticky stejný, z po­lo­viny jde o jiného člo­věka.

Ono cel­kově během tě­ho­ten­ství pro­bíhá pře­kva­pivě hodně sou­pe­ření a kon­ku­rence. Pře­kva­pivě, pro­tože člověk by čekal, že oba or­ga­nismy jsou ve shodě ohledně cíle, jehož chtějí do­sáh­nout. Ale není to tak prosté, evo­luce je slepá a co fun­guje, zů­stane. A tak i ne­ko­o­pe­ra­tivní a kon­tra­pro­duk­tivní me­cha­nismy, když jsou do­sta­tečně dobré, zů­sta­nou.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz