Sean Lock, mrtvý

Nejvtipnější komik Británie zemřel, 58 let, rakovina. Svět je pro to o něco smutnější a já necítím nic. To není dobře. Tak by neměla vypadat reakce na definitivní zánik nejoblíbenějšího komika. Neměla by, ale vypadá.

Stalo se to před čtyřmi dny, o dvě rána a dva soumraky později na wikipedii přibyl osudný edit, změnil is za was a uzavřel kapitolu jednoho života i pro nás ostatní, kteří opile pokřikujeme ze zadních řad a věříme primárně jen tomu, na co si můžeme sáhnout.

Tak to je všechno, svět každého z nás se vytrácí a bude se vytrácet dokud nezůstaneme osměle stát na konci prkna ve světě, který nám nepatří a kterému nerozumíme. Vše co jsme znali, pryč, vše s čím jsme vyrůstali, pryč, vše co jsme milovali, pryč. Jen cizí svět, postavený z cizích snů a cizích vtipů a ani ty nejsou tak dobré, jak bývaly.

Někdy přemýšlím, kdy ztratím nit, kdy se pode mnou utrhne lavina a začnu být mimo, exulant v neznámé realitě, a ono se to dost možná už stalo, první kroky byly učiněny, pochoduju podle vlastního rytmu, mimo koryto společnosti, jako poustevník žijící na skládce. Kolik novinek se vám zarylo pod kůži? Kolik autorů nebo skupin jste si zamilovali? Kolik nových přátel máte? Jak moc se pohnul hodnotový systém? Jak moc se změnila vnitřní motivace? Nijak, je to stále to staré známé, jen méně intenzivně a zároveň rigidněji? Vracíte se zpátky? Jedete na nostalgii jako na seriózní uživatel heroinu, jemuž dochází žíly? Čím slabší impulz, tím to svědčí o větší osifikaci. Mumifikujeme se ve vlastní identitě.

Když o tom tak přemýšlím, podle těch kritérií jsem mumie už celé věky; perfektní, naložená v parafínu, připravená vyčkávat na signál věčnosti. Když jsem rozmýšlel, co dneska napsat, pročítal jsem svoje minulé texty pro inspiraci, jednak ty tady na k47čce a pak některé neveřejné a proboha, září z nich do ruda rozpálená intenzita činu, touhy něco dělat, absorbovat svět & vše co nabízí. Hlavně touhy, ne její realizace. Z řádek sálá diametrálně odlišný svět, 13 let nazpátek nebo kolik a jako kdyby to psal docela jiný člověk. Vím, co jsem kdysi myslel, ale sentiment se zdá cizí, jako glyfy starého písma. Víte, hodnoty se nezměnily tolik, jen vyhasly.

Otázka zní: Dokážu se do něčeho nového ponořit naplno, zamilovat si to a prožívat to, ať už jde o cokoli, akt, osoba, artefakt, s maximální možnou intenzitou? Doufám, i když cítím, že odpověď se mi nebude líbit.

O čem jsem to psal? Jo, Sean Lock, nejlepší komik široko daleko, zemřel…

I was killing this pig with a hammer and I thought: I need holiday.