k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Referenční okamžik

15. 2. 2021 — k47

Dnes jen ma­lič­kost.

Útržek roz­ho­voru:

(oni) Našli jsme X.
(já) X? Mys­líte ten na kraji ves­nice.
(oni) Ne. Je to upro­střed ves­nice.

Vlastně jo, měli pravdu, jen na mojí men­tální mapě se kraj ves­nice na­chází jinde, než v re­a­litě. Baráky, které tam po­sta­vili, jsou nové. Nové ve smyslu, že ve svahu vy­rostly během po­sled­ních dva­ceti letech. Nové pro můj mozek.

Re­fe­rence se vždy vzta­hují k mi­nu­lému oka­mžiku, jinak to ani najde. Po­stupně jsou uvá­děny do obrazu, který blíže od­po­vídá sou­čas­nosti, pr­votní vzpo­mínky svou silou přesto do­mi­nují. Ži­vější pocit vždy, za­chová pr­votní vjem. Pa­ma­tuji si třeba, kde a kdy jsem se něco do­zvě­děl, ale lavina na­va­zu­jí­cích in­for­mací k danému tématu se slila do šedé bez­tvaré masy. Kon­krétně: Na­prosto přesně si vy­ba­vuji, kde a kdy jsem se do­zvě­děl o post-rocku a která byla první post-rocková sku­pina, ale nemám nejmenší tušení, která byla druhá.

Už dlouho po­zo­ruji, že i sny mají zpož­dění. Při­bližně dekádu. Místa a lidé, kteří se zjeví během spánku, od­po­ví­dají si­tu­aci před mnoha lety a ne­chtějí se při­způ­so­bit, ne­chtějí re­flek­to­vat sou­čas­nost. Možná to není zpož­dění, možná je to na­po­řád. Na věky zů­stanu s men­tál­ním ob­ra­zem zcela osi­fi­ko­va­ném v jednom kon­krét­ním čase a už se to nehne. Pří­tom­nost? Raději ne. Ne­mu­sím chtít, ale mozek a me­cha­nis­mus tvorby vzpo­mí­nek ztratí plas­ti­citu. Možná že v ur­či­tém čase & v ur­či­tém věku se ak­tu­a­li­zace men­tální mapy dras­ticky zpo­malí a pak zcela za­staví a v hlavě uvidím kraj ves­nice tam, kde byl v roce 2003, i když teď je už daleko za za­táč­kou. A stane se ze mě starý blázen, který re­fe­ruje k dáv­nému světu a sám se už není schopný změnit.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz