Prach

Už dlouho jsem nefotil nic makro. Však víte: zima, mili-organismy jsou buď zalezlé nebo mrtvé, nic moc se nepromenáduje kolem. Pravda, v Cele se ukázali mravenci, asi je i na ně příliš kosa, ale ti jsou už hotoví.

Nezávisle na tom mi přestávala psát klávesnice laptopu. Závěje prachu se nahromadily pod klapkami tlačítek, blokovaly volný pohyb do té míry, že už nedocházelo ke kontaktu. Jediná jistota v životě, zdá se, je prach. Eventuálně pohltí všechno, naše naděje a sny. A klávesnice, pochopitelně.

Prach. Vytrvale se generuje kolem lidí, zdánlivě ex nihilo. Dle nekonečné moudrosti internetů jde hlavně o mikro-vlákna látky a opadané buňky kůže. Makro daguerrotypie tomu odpovídá. Maličká vlákna, velká část z nich černá, stejně jako barva mých triček, kusy jídla kdysi zapadané do klávesnice a nějaké vlasy. Ty takhle zblízka vypadají jako dráty, i když mají na šířku jen něco kolem 100 μm.

Jako vždy svět pod drobnohledem je neskutečně zajímavější, než se na první pohled může zdát. Já si z dnešní exkurze do miniaturní dimenze odnesl pocit, že investice do HEPA filtru nemusí být vůbec špatný nápad.