Plovoucí město

Nalezeno v archivu během úklidu, pořízeno během hrůzoroků. Živě si pamatuju tu čirou všeobjímající beznaděj, jakou jsem v těch dnech cítil. Zdála se nevyhnutelná, neřešitelná, bez konce, bez východiska, bez naděje na zlepšení. Byly to temné dny, kdy člověk vidí jen černě, v mozku nemá nic, než pocit zkázy a ta zároveň je tím nejlepším v co lze doufat. Jediná cesta ven, je cesta na druhou stranu.

Jak dlouho to bylo? Pět let? Nebo víc? Všechen ten ztracený čas…