k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Neštovice 2.0

5. 6. 2021 — k47

V po­slední době dělám jednu věc: hledám filmy o epi­de­mi­ích, nových ne­mo­cech a další lé­kař­ských po­hro­mách způ­so­be­ných na­kaž­li­vým agen­tem (sans zombie & post-apo) & po­zo­ruju, jak si fil­maři před­sta­vo­vali, že by to pro­bí­halo. Teď už víme. Proto se můžeme dívat zpátky a po­zo­ro­vat, v čem jsme se mýlili, čeho jsme se báli nejvíc a jestli to byly opráv­něné obavy.

Ne­dávno jsem v rámci to­ho­hle režimu viděl Small­pox 2002, ana­chro­nis­tický faux-do­ku­ment ma­pu­jící po­čá­tek pan­de­mie pra­vých ne­što­vic, která měla začít právě v době pre­mi­éry snímku a ve finále stála život 60M lidí.

Člověk si hned všimne jed­noho roz­dílu od sku­tečné udá­losti. Tím jsou vše­o­becné obavy z masové paniky, což není něco, co bychom zažili v re­a­litě. Si­tu­ace ale může být docela jiná, pokud je nemoc váž­nější a vlády světa zá­ro­veň pořád mají zásoby vak­cíny ze Sta­rých Časů. Riziko před kterým není ochrana je jedna věc, ale riziko, pro které ochrana exis­tuje, ale z ně­ja­kého důvodu není po­skyt­nuta, je do­vo­lil by si spe­ku­lo­vat, horší. Právě striktní při­dě­lo­vání vakcín vedlo k ne­po­ko­jům. Řidiči a další lidé od­mítli pra­co­vat a na­staly vý­padky zá­so­bo­vání.

Chápu, že masová panika před­sta­vuje uži­teč­nou ki­ne­ma­to­gra­fic­kou zkratku jak na­zna­čit, že si­tu­ace je vážná, ale pořád udržet stopáž na 90 mi­nu­tách.

Další pocit, kde se film a re­a­lita ne­sho­dují, je právě pocit času. Pan­de­mie v do­ku­mentu působí strašně rychle, ski­co­vitě a ne­kom­pletně. Pravda, 15 měsíců se nedá dost dobře zkon­den­zo­vat do hodiny a půl tak, aby to za­ne­chalo pří­slušný dojem. Tím je vět­ši­nou nuda, kdy se nic neděje a člověk čtyři měsíce jen sedí doma na zadku, každé ráno se podívá na graf nových na­ka­že­ných a čeká, až klesne do­sta­tečně nízko. Navíc, kdyby se po­pi­so­vané udá­losti sku­tečně staly, po­dobný do­ku­ment by nikdy nebyl po­třeba. Všichni nosí vzpo­mínky na udá­losti stále v živé paměti.

Tra­jek­to­rie tragé­die byla svižná: den 12 a New York má 202 pří­padů, den 28 a v USA stoupá počet pří­padů o 1000 za den, mrt­voly se hro­madí (to sedí, liší se jen rozsah), den 65 a Spoj­státy mají 1M pří­padů (tak dlouho trvalo Covidu se dostat z 15 za­zna­me­na­ných pří­padů na 1M). Ve finále zemře v USA na fik­tivní ne­što­vice 1.5M lidí. Covid si tam zatím vy­žá­dal asi 580 tisíc životů. Takže i když do­ku­ment pra­cuje s pa­to­ge­nem, který je mnohem ne­bez­peč­nější, sku­tečná Ame­rika není zas tak daleko. Do­ku­me­ta­risté věřili, že nej­moc­nější stát světa se za­chová efek­tivně a ra­ci­o­nálně, za­tímco sku­teč­nost byla tro­šičku jiná a po­pí­rání exis­tence nebo ne­bez­peč­nosti viru a cho­vání ko­o­pe­rujcí s nemocí pa­t­řilo k den­nímu chlebu aspoň v jednom po­li­tic­kém koutě.

V tomto ohledu, když do­ku­ment podává in­for­maci, že lidé nevěří in­for­ma­cím vlády, jako něco šo­ku­jí­cího, jeto úsměvné. Po­cho­pi­telně lidé nevěří. To není ani striktně vzato ira­ci­o­nální, když hla­vouni světa mají stej­nou le­gi­ti­mitu jako ten or­lo­jový průvod, co jsme loni viděli. Brit­ský plán byl nechat všechny na­ka­zit, Trump chtěl vinit čínu a za­pí­rat, Babiš lhal ode dne nula, pro Bol­so­nara to byla chři­pečka i když půl mi­li­onu lidí by rádo ne­sou­hla­silo, ale když ne­mů­žou, pro­tože na ni ze­mřeli.

Ve finále to ale není do­ku­ment o pan­de­mii, ale o te­ro­ris­tic­kém útoku. Pa­to­gen – pravé ne­što­vice – byl zvolen z ně­ko­lika důvodů: Je velice ne­bez­pečný, vy­hla­zen roku 1977, velká část po­pu­lace proti němu už není oč­ko­vána, jeho vzorky jsou ulo­ženy ve dvou la­bo­ra­to­řích – jedné v Rusku, druhé v USA – a podle kusých in­for­mací pro­bí­hal výzkum, jak z něj učinit bi­o­lo­gic­kou zbraň. V bý­va­lém so­vět­ském svazu to mělo pro­bí­hat v dikci Bi­o­pre­pa­ratu, o němž jsem četl poprvé v sou­vis­losti s No­vi­čo­kem. Do­ku­ment pře­jímá, že stále exis­tují zásoby viru jako zbraně a není vy­lou­čeno, že se můžou dostat do ne­správ­ných rukou.

Be­ze­jmenný te­ro­rista ně­ja­kým způ­so­bem získal vzorek viru, sám se na­ka­zil, aby se stal cho­dí­cím ná­stro­jem bi­o­te­ro­rismu a usku­teč­nil nej­větší ma­so­vou vraždy, jaké naše dějiny pa­ma­tují. Tedy aspoň fik­tivní dějiny. Byl to útok bez motivu. Nikdo ne­vy­svět­lil proč, byla jasná jen ob­rov­ská touha zničit svět. Může to vy­pa­dat jako při­ta­žené za vlasy, ale exis­tuje ne­nu­lové množ­ství kultů a sekt, které věří v konec světa a ne­mů­žou se dočkat, až přijde, pří­padně ho po­po­hnat do­stup­nými pro­středky.

To všechno je pěkné, ale jak se to týká nás? Ně­ko­lika způ­soby. Vzorky pra­vých ne­što­vic stále leží v mra­zá­cích. To za prvé. Vědci zre­kon­stru­o­vali virus špa­něl­ské chřipky a jeho ge­ne­tický kód má být do­stupný na in­ter­netu. Jiný tým mo­di­fi­ko­val smr­tící ptačí chřipku H5N1, aby do­ká­zala na­ka­zit nové hos­ti­tele. Ne lidi, ale džin opus­til lahev a už se do ní nikdy ne­vrátí.

V po­slední době se mluví o even­tu­a­litě, že SARS-Cov-2 unikl z Čínské la­bo­ra­toře. Nikdy nebyla prů­kazně vy­vrá­cena a pořád leží na stole jako jedna z mož­ností. Chybí důkazy, co přesně se dělo v Wu-chan­ském in­sti­tutu vi­ro­lo­gie, které by do věci vnesly de­fi­ni­tivní světlo. WIV je místo, kde v Číně zkou­mají ne­to­pýří ko­ro­na­viry a je možné, že si tam při­nesli vzorek našeho svě­to­vého za­bi­jáka a pak se ne­do­pat­ře­ním dostal ven. Even­tu­a­lit je ně­ko­lik, ně­které možné víc, jiné méně: Virus po­chází z pří­rody a na lidi skočil přímo z ně­ja­kého zví­řete, jak se běžně děje; došlo k úniku viru tak jak byl vy­ta­žen z ne­to­pýra; unikl virus na němž pro­bí­hal gain of function výzkum nebo to byla rovnou bio zbraň.

Gain of function byla jedna věc, o níž jsem do­ne­dávna neměl ani po­tu­chy, ale dává per­fektní smysl. V pod­statě jde o cí­le­nou mo­di­fi­kaci pa­to­genu, tak aby před­sta­vo­val pro daný or­ga­nis­mus (homo sa­pi­ens v tomto pří­padě) větší riziko – byl více pře­no­si­telný, snáze in­fi­ko­val, vedl k váž­něj­ším po­tí­žím atd. Zá­mě­rem je před­běh­nout evo­luci o jeden krok a iden­ti­fi­ko­vat, jak přesně na nás daný hnusák může za­ú­to­čit a jak mu za­tnout tipec.

Scénář pak může vy­pa­dat takhle: Vědci sbí­rají vzorky virů z ne­to­pýrů, ně­které viry trochu vy­lepší, aby ob­je­vili na jakou mutaci si dávat pozor, ale někdo omylem virus vynese na botě a vý­sled­kem jsou roky 2020 a 2021. Všichni zú­čast­nění můžou mít čestné záměry, nemusí v tom být vůbec nic ne­ka­lého, přesto virus unikl z la­bo­ra­toře, což ne­vy­padá dobře, a zá­ro­veň byl trochu vy­lep­šen, což vypadá ještě hůř. Ne­di­vil bych se, kdyby se teď Čínský režim na­chá­zel v pozici, kdy má na výber mezi dvěma mož­nostmi: buď svět na 100% ví, že virus ne­do­pat­ře­ním unikl z čínské la­bo­ra­toře nebo si to svět jen myslí. (La­bo­ra­toř do­stá­vala gran­tové peníze z USA. Ne­bojte nikdy to není tak jed­no­du­ché. Kon­spi­race můžou být mnohem nud­nější, kdy si všichni zú­čast­nění ne­zá­visle na sobě snaží za­chrá­nit tvář.)

To ale teď není re­le­vantní. Pro­gres v mo­di­fi­ka­cích pa­to­genů a jejich zno­vu­o­ži­vo­vání je. Podle knihy Pale Rider v roce 2005 byl zve­řej­něn genom viru špa­něl­ské chřipky po 9 letech úporné práce. Od té doby byl stejný čin zo­pa­ko­ván jiným týmem za pou­hých pár týdnů. Úkon kon­strukce nových a smr­tí­cích virů se stává snazší každým dnem. Tech­no­lo­gie a po­stupy, která nám po­má­hají stu­do­vat hrozby a lépe se jim bránit, zá­ro­veň usnad­ňují kon­stru­o­vat nové hrozby. Čím snáze do­stupný daný ná­stroj je, tím větší šance je, že bude zne­u­žit a even­tu­álně nároky kles­nou na­to­lik, že to bude ne­vy­hnu­telné. Small­pox 2002 uka­zuje, co by se mohlo stát kdyby. Vlastně ne kdyby, ale .

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz