Někoho jste zabili

Běžná obrana covid-laxních lidí se nese v duchu: já nejsem rizikový, jsem mladý, zdravý a proto můžu žít, jako kdyby se nic nedělo. Je to klasický libertariánský/Randovský manévr vlastní výjimečnosti. Předpokládá, že člověk je na světě sám nebo se může chovat, jako kdyby byl. Takový luxus ale nemáme, žijí s námi další lidé, dokonce celá společnost, a mnoho z nich spadá do ohrožených skupin, pro které to není zanedbatelná nepříjemnost, ale pár procent šance, že neoslaví další narozeniny.

Ok, tak proč to neudělat osobní? Proč nevyčíslit vaší osobní zodpovědnost? Je totiž dost možné, že jste někoho zabili. Nakazili jste se, nakazili jste bližního svého, ten dalšího, dalšího, dalšího a dole po proudu infekcí leží mrtvoly. A vy jste za to zodpovědní. Kdybyste přerušili řetězec nákazy, ti lidé by stále žili.

Ale kolik? Jak moc? S jak velkou pravděpodobností? To je další stálice odmítání, kritiky & hlásání zakázaných pravd: Strašák vágní nevyčíslené šance se stane reálným argumentem proti. Špatným a nepodloženým, ale stále hmatatelným. Vakcína není na 100% bezpečná, proto se jí musíme vyhnout. Covid není na 100% zabiják pro všechny, proto je to přehnaná panika. Pokud nemůžeme nemoc zastavit na 100%, nemá cenu dělat vůbec nic. Cítíte to taky. Maličká neurčitá pravděpodobnost, že se něco pokazí nebo nepovede a najednou to převáží reálné a známé důsledky skutečné infekce (Mezi dlouhodobé následky covidu, které byly odhaleny relativně nedávno, patří impotence a zmenšení objemu erekce. Lajsli byste si to?) Věříme, že naše intuitivní vážení rizika je správné a postupuje logicky, že jde o honbu za pravdou, ale ve skutečnosti často nejde o víc než magnifikaci toho, v co už věříme, našich strachů, obav a iracionalit.

Bez čísel jsou vše jen pocity, tak proč to nevyčíslit? A to jsem udělal. Tedy aspoň se pokusil. Data máme, jsou dostupná na webu ministerstva zdravotnictví.

Napsal jsem maličký skript, který se pokouší modelovat průběh pandemie na úrovni jednotlivých lidí. Data o oficiálním počtu nákaz a úmrtí shlukne po týdnech a z nich pak generuje řetězec nákaz, kdy lidé z jednoho týdne jsou nakaženi lidmi diagnostikovanými v tom minulém. U úmrtí pak předpokládá, že oběti byly pozitivně testovány dva týdny nazpátek. Když vytvoří kompletní strom infekcí, začne procházet jednotlivé pacienty. Pokud zemřel, projde řetězec nákaz ke zdroji a u každého člověka cestou zvýší počet jeho obětí o jednu. Ve výsledku pak mám u každého simulovaného jedince počet životů, jež si vyžádala infekce procházející skrz něj. Technicky vzato a s trochou zjednodušení, kdyby tento jedinec nebyl nakažen nebo byl perfektně izolován, všichni lidé po proudu by mohli žít.

Ve výsledku to vychází, že každý z 1.6 milionu oficiálně potvrzených nákaz zabil v průměru 0.8 člověka (tabulka tady). Vypadá to jako zdánlivě nesmyslné číslo, ale jde o to, že každá oběť leží na konci dlouhého řetězu infekcí a každá z nich představuje bod, kdy se úmrtí mohlo předejít. Každý člověk cestou je zodpovědný za tuto smrt. Proto je ono číslo tak vysoké.

Dále tento model říká, že nakažení v první vlně mají na krku stovky a někdy i tisíce obětí. To nebude příliš realistické, přece jenom sem je infekce neustále zavlékána zvenčí (a naopak) a všichni nakažení nepocházejí z prvních třech případů v loňském březnu. Nicméně to ukazuje, že malá změna, která přijde brzy, může mít velké důsledky.

Když zahodím prvních 25 týdnů a počítám jen druhou a další vlny, průměrný počet obětí je jen 0.4. I v chaosu třech Babišovských vln každé přerušení řetězce přenosu může mít značný dopad.

Další způsob, jak se na data můžeme dívat, je spočítat kolik lidí svojí účastí v řetězci infekcí zavinilo smrt aspoň jednoho dalšího člověka. To je číslo, do kterého se neprůměrují extrémy a dá se o něco snáze uchopit intuicí. Podle simulace je to asi 212000. Takže pokud jste byli nakaženi, model dává 12.7% šanci, že aspoň jedno úmrtí se dá vystopovat přímo k vám.

Takže ne. Neřekl bych, že argument „jsem mladý, zdravý, můžu na to srát“ drží pohromadě. Nikdy nedržel, stejně jako jsme nikdy neměli na výběr mezi zvládáním pandemie a čímkoli jiným.

Jako vždy platí, že je to jen simulace založená na několika silných předpokladech a zjednodušeních a výsledky jsou jen tak platné jako tyto předpoklady a vstupní data. Jeden z nich je nepřetržitý komunitní přenos, kdy první vlna je přímo spojena s druhou vlnou. Bere republiku jako uzavřený systém, kdy se všechno děje uvnitř a neprobíhá míchání s okolním světem, a navíc míchání lidí uvnitř republiky je zcela rovnoměrné a neuvažuje žádnou formu stratifikace.