k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Někoho jste zabili

12. 6. 2021 — k47

Běžná obrana covid-lax­ních lidí se nese v duchu: já nejsem ri­zi­kový, jsem mladý, zdravý a proto můžu žít, jako kdyby se nic nedělo. Je to kla­sický li­ber­ta­ri­án­ský/Ran­dov­ský manévr vlastní vý­ji­meč­nosti. Před­po­kládá, že člověk je na světě sám nebo se může chovat, jako kdyby byl. Takový luxus ale nemáme, žijí s námi další lidé, do­konce celá spo­leč­nost, a mnoho z nich spadá do ohro­že­ných skupin, pro které to není za­ne­dba­telná ne­pří­jem­nost, ale pár pro­cent šance, že ne­o­slaví další na­ro­ze­niny.

Ok, tak proč to ne­u­dě­lat osobní? Proč ne­vy­čís­lit vaší osobní zod­po­věd­nost? Je totiž dost možné, že jste někoho zabili. Na­ka­zili jste se, na­ka­zili jste bliž­ního svého, ten dal­šího, dal­šího, dal­šího a dole po proudu in­fekcí leží mrt­voly. A vy jste za to zod­po­vědní. Kdy­byste pře­ru­šili ře­tě­zec nákazy, ti lidé by stále žili.

Ale kolik? Jak moc? S jak velkou prav­dě­po­dob­ností? To je další stá­lice od­mí­tání, kri­tiky & hlá­sání za­ká­za­ných pravd: Stra­šák vágní ne­vy­čís­lené šance se stane re­ál­ným ar­gu­men­tem proti. Špat­ným a ne­pod­lo­že­ným, ale stále hma­ta­tel­ným. Vak­cína není na 100% bez­pečná, proto se jí musíme vy­hnout. Covid není na 100% za­bi­ják pro všechny, proto je to pře­hnaná panika. Pokud ne­mů­žeme nemoc za­sta­vit na 100%, nemá cenu dělat vůbec nic. Cítíte to taky. Ma­ličká ne­u­r­čitá prav­dě­po­dob­nost, že se něco pokazí nebo ne­po­vede a na­jed­nou to pře­váží reálné a známé dů­sledky sku­tečné in­fekce (Mezi dlou­ho­dobé ná­sledky covidu, které byly od­ha­leny re­la­tivně ne­dávno, patří im­po­tence a zmen­šení objemu erekce. Lajsli byste si to?) Věříme, že naše in­tu­i­tivní vážení rizika je správné a po­stu­puje lo­gicky, že jde o honbu za prav­dou, ale ve sku­teč­nosti často nejde o víc než mag­ni­fi­kaci toho, v co už věříme, našich stra­chů, obav a ira­ci­o­na­lit.

Bez čísel jsou vše jen pocity, tak proč to ne­vy­čís­lit? A to jsem udělal. Tedy aspoň se po­ku­sil. Data máme, jsou do­stupná na webu mi­nis­ter­stva zdra­vot­nic­tví.

Napsal jsem ma­ličký skript, který se po­kouší mo­de­lo­vat průběh pan­de­mie na úrovni jed­not­li­vých lidí. Data o ofi­ci­ál­ním počtu nákaz a úmrtí shlukne po týd­nech a z nich pak ge­ne­ruje ře­tě­zec nákaz, kdy lidé z jed­noho týdne jsou na­ka­ženi lidmi di­a­gnos­ti­ko­va­nými v tom mi­nu­lém. U úmrtí pak před­po­kládá, že oběti byly po­zi­tivně tes­to­vány dva týdny na­zpá­tek. Když vy­tvoří kom­pletní strom in­fekcí, začne pro­chá­zet jed­not­livé pa­ci­enty. Pokud zemřel, projde ře­tě­zec nákaz ke zdroji a u kaž­dého člo­věka cestou zvýší počet jeho obětí o jednu. Ve vý­sledku pak mám u kaž­dého si­mu­lo­va­ného je­dince počet životů, jež si vy­žá­dala in­fekce pro­chá­ze­jící skrz něj. Tech­nicky vzato a s tro­chou zjed­no­du­šení, kdyby tento je­di­nec nebyl na­ka­žen nebo byl per­fektně izo­lo­ván, všichni lidé po proudu by mohli žít.

kolik životů má na svě­domí každý na­ka­žený v daném týdnu

Ve vý­sledku to vy­chází, že každý z 1.6 mi­li­onu ofi­ci­álně po­tvr­ze­ných nákaz zabil v prů­měru 0.8 člo­věka (ta­bulka tady). Vypadá to jako zdán­livě ne­smy­slné číslo, ale jde o to, že každá oběť leží na konci dlou­hého řetězu in­fekcí a každá z nich před­sta­vuje bod, kdy se úmrtí mohlo pře­de­jít. Každý člověk cestou je zod­po­vědný za tuto smrt. Proto je ono číslo tak vysoké.

Dále tento model říká, že na­ka­žení v první vlně mají na krku stovky a někdy i tisíce obětí. To nebude příliš re­a­lis­tické, přece jenom sem je in­fekce ne­u­stále za­vlé­kána zvenčí (a naopak) a všichni na­ka­žení ne­po­chá­zejí z prv­ních třech pří­padů v loň­ském březnu. Nicméně to uka­zuje, že malá změna, která přijde brzy, může mít velké dů­sledky.

Když za­ho­dím prv­ních 25 týdnů a po­čí­tám jen druhou a další vlny, prů­měrný počet obětí je jen 0.4. I v chaosu třech Ba­bi­šov­ských vln každé pře­ru­šení ře­tězce pře­nosu může mít značný dopad.

Další způsob, jak se na data můžeme dívat, je spo­čí­tat kolik lidí svojí účastí v ře­tězci in­fekcí za­vi­nilo smrt aspoň jed­noho dal­šího člo­věka. To je číslo, do kte­rého se ne­prů­mě­rují ex­trémy a dá se o něco snáze ucho­pit in­tu­icí. Podle si­mu­lace je to asi 212000. Takže pokud jste byli na­ka­ženi, model dává 12.7% šanci, že aspoň jedno úmrtí se dá vy­sto­po­vat přímo k vám.

Takže ne. Neřekl bych, že ar­gu­ment „jsem mladý, zdravý, můžu na to srát“ drží po­hro­madě. Nikdy ne­dr­žel, stejně jako jsme nikdy neměli na výběr mezi zvlá­dá­ním pan­de­mie a čím­koli jiným.


Jako vždy platí, že je to jen si­mu­lace za­lo­žená na ně­ko­lika sil­ných před­po­kla­dech a zjed­no­du­še­ních a vý­sledky jsou jen tak platné jako tyto před­po­klady a vstupní data. Jeden z nich je ne­pře­tr­žitý ko­mu­nitní přenos, kdy první vlna je přímo spo­jena s druhou vlnou. Bere re­pub­liku jako uza­vřený systém, kdy se všechno děje uvnitř a ne­pro­bíhá mí­chání s okol­ním světem, a navíc mí­chání lidí uvnitř re­pub­liky je zcela rov­no­měrné a ne­u­va­žuje žádnou formu stra­ti­fi­kace.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz