k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Co jsme se naučili?

2. 7. 2021 — k47

Nic. Aspoň odsud, jak tu stojím, to vypadá, že rok a půl prak­tické hy­gi­eny, epi­de­mi­o­lo­gie a výuky re­spi­rač­ních one­moc­nění ne­za­ne­chaly žádné stopy.

Udělal jsem tu chybu, že jsem jednou šel do ob­chodu, který nemají v palci Viet­namci. Nevím proč, ale ti se vždy cho­vají, že re­spi­rační one­moc­nění jednak exis­tují a druhak jejich šíření by se nemělo dál ak­tivně na­po­má­hat. V tomhle ob­chodu (bylo to elek­tro, po­tře­bo­val jsem nějaké krámy, abych opra­vil jiné krámy) za po­klad­nou stojí žena a jak otevřu dveře, slyším, že po­chrchlává. Zní to jako raná fáze ně­ja­kého re­spi­rač­ního něčeho. Zda­leka ne ide­ální, chápu, že všechno je pro­vo­zo­váno s mi­ni­mem rezerv a nikdo nemůže ani na den chybět, jinak se celá tahle fasáda blyš­ti­vého ka­pi­ta­lismu zbortí. Nejsem z toho nad­šený, ale chápu. To ale není všechno. Ona měla re­spi­rá­tor, jen ji celou dobu ba­lan­co­val na bradě, sta­žený na celou žerď, díry do plic od­ha­lené, aby se virus mohl šířit dál. Krása. Nád­hera. Pár dnů na to jsem se tam zase za­sta­vil a si­tu­ace beze změny, jen bylo slyšet, že se její nemoc blíží finále.

Jakou tohle má cenu? Proč se vůbec sna­žíme? Rok a půl bi­o­lo­gic­kého teroru a kri­tická in­for­mace „re­spi­rační viry se šíří vzdu­chem z vašich ne­chut­ných plic, po­stavte jim do cesty ba­ri­éru“ ne­do­ká­zala pro­nik­nout do všech lebek. V prů­běhu ko­ro­no­va­ri­rové pan­de­mie jsem doufal, že z ní vy­jdeme chytřejší, vy­ba­veni prak­tic­kými zna­lostmi jak zpo­ma­lit šíření virů, ale oči­vidně ne. To je oči­vidně příliš. Všechny ty salvy in­for­mací se oči­vidně týkají jen kri­zové si­tu­ace a pan­de­mic­kého pa­to­genu, běžné kaš­líčky a rý­mičky, i když ne­u­vě­ři­telně otravné, patří do jiné ka­te­go­rie a na ně platí stará dobrá poučka: ig­no­ro­vat a nechat cir­ku­lo­vat po­pu­lací. Chcete dostat na­chla­zení? Ne. Tak se podle toho cho­vejte. Já se mu na rok vyhnul a docela se mi to líbilo.

Pro kris­tova kolena, tohle mě vždycky tak straš­livě vysaje. Víme co dělat, máme na to pro­středky, tak proč to sakra ne­u­ve­deme do praxe? Já vím: so­ci­ální normy. Ty se u nás i přes virový ar­maged­don a 30308 mrtvých ne­vy­tvo­řily. Všechno je to spo­jeno jen s tou jednou věcí, která je teď stejně na ústupu, tak proč se snažit. Do toho jde čás­tečně o vy­já­d­ření po­li­tické lo­a­ja­lity (ne tak ka­ta­stro­ficky jako v USA, ale stejně), do mixu dále při­klá­dají všichni šmucle­rové a po­dobní po­pí­rači, pre­fe­ru­jící být po­pu­lární než uži­tečný, kteří ot­rá­vili studnu a svým wha­ta­bou­tis­mem a re­la­ti­vi­zací (ne­za­bíjí to na 100%, tak to musí za­bí­jet na 0%) vy­tr­vale po­de­mí­lali prak­tické a jasné in­for­mace o pre­venci re­spi­rač­ních one­moc­nění, ředili je dokud ne­vznikla bažina, kde nic není pravda a všechno je možné. A teď, rok a půl poz­ději, z té ka­ta­strofy vy­jíž­díme plnou parou vpřed, jako kdyby se nic ne­stalo, ví­tě­zové, best in covid, kom­pletní amné­zie, tlusté lebky ne­do­tčené ja­kou­koli prak­tic­kou zna­lostí, přímo vstříc zdi a útesu a hořící skládce pne­u­ma­tik a nádrži plné žra­loků a starému nor­málu.

Nechci moc, jen když jsi na postu, kde při­jdeš do kon­taktu se velkým množ­stvím lidí, a jsi vi­di­telně ne­mocný, nasaď si ten po­sra­nej re­spi­rá­tor po­řádně. Je to na­prosté mi­ni­mum, co můžeš udělat.

Na druhou stranu jsem zatím ne­vi­děl viet­nam­ského pro­da­vače bez ochrany úst a nosu & všude, kam dojedu na kole, mají stále na­in­sta­lo­vané štíty z ple­xiskla. Ne­mů­žou viet­namci pro­vo­zo­vat všechny naše ob­chody? Byl by to přínos jak v hy­gi­eně tak v pří­stupu k zá­kaz­ní­kovi.

Nicméně, čas zase zavřít po­klopy.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz