Co jsme se naučili?

Nic. Aspoň odsud, jak tu stojím, to vypadá, že rok a půl praktické hygieny, epidemiologie a výuky respiračních onemocnění nezanechaly žádné stopy.

Udělal jsem tu chybu, že jsem jednou šel do obchodu, který nemají v palci Vietnamci. Nevím proč, ale ti se vždy chovají, že respirační onemocnění jednak existují a druhak jejich šíření by se nemělo dál aktivně napomáhat. V tomhle obchodu (bylo to elektro, potřeboval jsem nějaké krámy, abych opravil jiné krámy) za pokladnou stojí žena a jak otevřu dveře, slyším, že pochrchlává. Zní to jako raná fáze nějakého respiračního něčeho. Zdaleka ne ideální, chápu, že všechno je provozováno s minimem rezerv a nikdo nemůže ani na den chybět, jinak se celá tahle fasáda blyštivého kapitalismu zbortí. Nejsem z toho nadšený, ale chápu. To ale není všechno. Ona měla respirátor, jen ji celou dobu balancoval na bradě, stažený na celou žerď, díry do plic odhalené, aby se virus mohl šířit dál. Krása. Nádhera. Pár dnů na to jsem se tam zase zastavil a situace beze změny, jen bylo slyšet, že se její nemoc blíží finále.

Jakou tohle má cenu? Proč se vůbec snažíme? Rok a půl biologického teroru a kritická informace „respirační viry se šíří vzduchem z vašich nechutných plic, postavte jim do cesty bariéru“ nedokázala proniknout do všech lebek. V průběhu koronovarirové pandemie jsem doufal, že z ní vyjdeme chytřejší, vybaveni praktickými znalostmi jak zpomalit šíření virů, ale očividně ne. To je očividně příliš. Všechny ty salvy informací se očividně týkají jen krizové situace a pandemického patogenu, běžné kašlíčky a rýmičky, i když neuvěřitelně otravné, patří do jiné kategorie a na ně platí stará dobrá poučka: ignorovat a nechat cirkulovat populací. Chcete dostat nachlazení? Ne. Tak se podle toho chovejte. Já se mu na rok vyhnul a docela se mi to líbilo.

Pro kristova kolena, tohle mě vždycky tak strašlivě vysaje. Víme co dělat, máme na to prostředky, tak proč to sakra neuvedeme do praxe? Já vím: sociální normy. Ty se u nás i přes virový armageddon a 30308 mrtvých nevytvořily. Všechno je to spojeno jen s tou jednou věcí, která je teď stejně na ústupu, tak proč se snažit. Do toho jde částečně o vyjádření politické loajality (ne tak katastroficky jako v USA, ale stejně), do mixu dále přikládají všichni šmuclerové a podobní popírači, preferující být populární než užitečný, kteří otrávili studnu a svým whataboutismem a relativizací (nezabíjí to na 100%, tak to musí zabíjet na 0%) vytrvale podemílali praktické a jasné informace o prevenci respiračních onemocnění, ředili je dokud nevznikla bažina, kde nic není pravda a všechno je možné. A teď, rok a půl později, z té katastrofy vyjíždíme plnou parou vpřed, jako kdyby se nic nestalo, vítězové, best in covid, kompletní amnézie, tlusté lebky nedotčené jakoukoli praktickou znalostí, přímo vstříc zdi a útesu a hořící skládce pneumatik a nádrži plné žraloků a starému normálu.

Nechci moc, jen když jsi na postu, kde přijdeš do kontaktu se velkým množstvím lidí, a jsi viditelně nemocný, nasaď si ten posranej respirátor pořádně. Je to naprosté minimum, co můžeš udělat.

Na druhou stranu jsem zatím neviděl vietnamského prodavače bez ochrany úst a nosu & všude, kam dojedu na kole, mají stále nainstalované štíty z plexiskla. Nemůžou vietnamci provozovat všechny naše obchody? Byl by to přínos jak v hygieně tak v přístupu k zákazníkovi.

Nicméně, čas zase zavřít poklopy.