V Praze se nedá jezdit na kole protože...
Určitě to taky znáte: Automobilisté vyjmenovávají důvody, proč se v Praze vůbec nedá jezdit na kole a jediné, co dává smysl, je podporovat osobní automobilovou dopravu. Na podzim cyklistiku znemožňuje déšť a mokro, v zimě nízké teploty a po zbytek roku kopce.
Pravda, déšť je nepříjemný a nikdo extra netouží mít mokrý zadek od bláta, nicméně máme na to řešení: blatníky. Ty plné, co obepnou obě kola, s cenou začínají na dvou stovkách. Když je nejhůř, pak se asi hodí i taková ta tenká pláštěnka, co se dá sbalit do krabičky od zápalek. Člověk nevypadá extra sexy, ale ten pocit, kdy se vysmívá živlům, je k nezaplacení.
Mráz v zimě nepředstavuje nejhorší možné nástrahy, větší problémy způsobuje náledí. Nevím jak vy, ale když bych si měl vybrat mezi pěti kilometry zimy a zlomeným zápěstím, budu ještě rád drkotat zuby. Ale ani to není nutné. Slyšeli jste o té nové vymoženosti, co se stala horkým hitem posledních let? Říká se jí oblečení a poslouchejte: vrstvou látky obalíte své tělo a odizolujete zimu venku. Neuvěřitelné. V tomhle případě záleží hlavně na rychlosti jízdy. Čím rychleji, tím víc člověk profoukne. Mě je zima hlavně na nohy, protože celý rok nosím letní boty a na prsty rukou, protože nemám dobré rukavice. Jinak je to v pohodě.
A ty kopce. Ty kopce. To se přece nedá. Nedávno jsem to zase od někoho slyšel, promptně jsem se podíval do mapy, abych měřil převýšení z určitých okrajových částí Prahy do centra a vycházelo to nepříliš hrbolatě. Tak třeba z Cely do nejbližšího velkého sídla to je ±5 kilometrů a ±100 metrů převýšení, přesto změna nadmořské výšky nepůsobí jako extra velká překážka (a věřte mi, nejsem nijak extrémně fit). Měřené cesty v Pze z kraje do srdce metropole byly 2× delší, ale vystoupané metry zhruba stejné nebo jen o málo větší. Takže ne, nepřipadá mi, že by metropole byla nějak extrémně hornatá, rozhodně ne do té míry, aby to znemožnilo krátké užitkové cesty na bicyklu.
Ne, žádným z těchto důvodů to není. Důvod je stejný jako v jakémkoli jiném městě na planetě: neexistuje dostatečně rozsáhlá oddělená infrastruktura, kde se jezdci cítí bezpečně a která je udržovaná po celý rok.
Poslední bod jsem si vyzkoušel na vlastní kůži, ne v Praze, tam jsem nebyl rok, jen na přilehlých komunikacích.
Vyjel jsem z Cely a na ledu jsem s sebou seknul. Ok, byla to okrajová cestička (shodou náhod na dohled místu předchozí havárie) kudy projedou čtyři auta a dva tucty pěších denně, to se dá snést. Ale jak na tom je naše slavná cyklostezka, napadlo mě, když jsem se zvedal a nahazoval řetěz. Sebral jsem se & jel. Silnice byla posypaná a zcela bez ledu. Pochopitelně. S auty se počítá. Když jsem z ní ale sjel a napojil se na cyklostezku, ukázal se led. V jednou místě jsem musel položit nohy na silnici a kolébavou chůzí tučňáka přejít kus souvislé ledové plochy hladké jako zrcadlo, zatímco mě dvě ženy na procházce varovaly, že to klouže (shodou náhod ve stejném místě jako tohle). Dál jsme se už jen podíval, nechtělo se mi riskovat další končetiny. Stezka byla čistá od sněhu, to ano, ale byly na ní dobře vidět ostrovy námrazy, čekající na své oběti. Takže ne, cyklostezka není udržovaná a považuju ji za téměř nesjízdnou. Nepříjemné.
Je to jediná komunikace zcela oddělená od silničního provozu, co pohodlně spojuje několik obcí s celkovým obyvatelstvem přes 20000 lidí, ale stejně není udržovaná. Silnice ano, o ty se starají jako v civilizované zemi, jen alternativy se berou jako sezónní povyražení. Cesta na kole se považuje především za sportovní záležitost, ne užitkovou. Konstrukce stezky stála XXX milionů a když je jeden měsíc v roce kvůli neúdržbě nepoužitelná, odpovídající procento těch investic přijde vniveč.
Pokud stále namítáte, že v zimě na kole nikdo i tak nebude jezdit, směřujte své zraky do finského města Oulu. I když tam stále mrzne a teplota klesá tak nízko, že ji české teploměry nestačí, lidé ve velkém stále jezdí na kole. 22% všech cest a 52% cest do škol se uskuteční v sedle bicyklu, 77% lidí aspoň někdy jezdí na kole. Proč? Protože tam vybudovali bezpečnou cyklistickou infrastruktura a pečlivě ji udržují. To je nejsilnější prediktor míry cyklistické dopravy. Lidi nejezdí na kole, když to není pohodlné a když si nepřipadají bezpečně. Přetahování se s dvoutunovými obýváky na kolečkách o metr krajního asfaltu tak nepůsobí. Oddělená infrastruktura, jež umožní se dostat na místa zájmu bez konfliktu a rychle, představuje zlatý grál.
Ve finále to je jednoduché: Když ji postavíme (a budeme udržovat), lidé přijedou.