k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

V Praze se nedá jezdit na kole protože...

27. 12. 2021 — k47

Určitě to taky znáte: Au­to­mo­bi­listé vy­jme­no­vá­vají důvody, proč se v Praze vůbec nedá jezdit na kole a jediné, co dává smysl, je pod­po­ro­vat osobní au­to­mo­bi­lo­vou do­pravu. Na podzim cyk­lis­tiku zne­mož­ňuje déšť a mokro, v zimě nízké tep­loty a po zbytek roku kopce.

Pravda, déšť je ne­pří­jemný a nikdo extra ne­touží mít mokrý zadek od bláta, nicméně máme na to řešení: blat­níky. Ty plné, co obe­pnou obě kola, s cenou za­čí­nají na dvou stov­kách. Když je nejhůř, pak se asi hodí i taková ta tenká pláš­těnka, co se dá sbalit do kra­bičky od zá­pa­lek. Člověk ne­vy­padá extra sexy, ale ten pocit, kdy se vy­smívá živlům, je k ne­za­pla­cení.

Mráz v zimě ne­před­sta­vuje nej­horší možné ná­strahy, větší pro­blémy způ­so­buje náledí. Nevím jak vy, ale když bych si měl vybrat mezi pěti ki­lo­me­try zimy a zlo­me­ným zá­pěs­tím, budu ještě rád dr­ko­tat zuby. Ale ani to není nutné. Sly­šeli jste o té nové vy­mo­že­nosti, co se stala horkým hitem po­sled­ních let? Jme­nuje se ob­le­čení a po­slou­chejte: vrst­vou látky oba­líte své tělo a odi­zo­lu­jete zimu venku. Ne­u­vě­ři­telné. V tomhle pří­padě záleží hlavně na rych­losti jízdy. Čím rych­leji, tím víc člověk pro­foukne. Mě je zima hlavně na nohy, pro­tože nosím letní boty a na prsty rukou, pro­tože nemám dobré ru­ka­vice. Jinak je to v pohodě.

A ty kopce. Ty kopce. To se přece nedá. Ne­dávno jsem to zase od někoho slyšel, promptně jsem se po­dí­val do mapy, abych měřil pře­vý­šení z ur­či­tých okra­jo­vých částí Prahy do centra a vy­chá­zelo to ne­pří­liš hr­bo­latě. Tak třeba z Cely do nej­bliž­šího vel­kého sídla to je ±5 ki­lo­me­trů a ±100 metrů pře­vý­šení, přesto změna nad­moř­ské výšky ne­pů­sobí jako extra velká pře­kážka (a věřte mi, nejsem nijak ex­trémně fit). Měřené cesty v Pze z kraje do srdce me­t­ro­pole byly 2× delší, ale vy­stou­pané metry zhruba stejné nebo jen o málo větší. Takže ne, ne­při­padá mi, že by me­t­ro­pole byla nějak ex­trémně hor­natá, roz­hodně ne do té míry, aby to zne­mož­nilo krátké užit­kové cesty na bicyklu.

Ne, žádným z těchto důvodů to není. Důvod je stejný jako v ja­kém­koli jiném městě na pla­netě: ne­e­xis­tuje do­sta­tečně roz­sáhlá od­dě­lená in­frastruk­tura, kde se jezdci cítí bez­pečně a která je udr­žo­vaná po celý rok.

Po­slední bod jsem si vy­zkou­šel na vlastní kůži, ne v Praze, tam jsem nebyl rok, jen na při­leh­lých ko­mu­ni­ka­cích.

Vyjel jsem z Cely a na ledu jsem s sebou seknul. Ok, byla to okra­jová ces­tička (shodou náhod na dohled místu před­chozí ha­vá­rie) kudy pro­je­dou čtyři auta a dva tucty pěších denně, to se dá snést. Ale jak na tom je naše slavná cyk­los­tezka, na­padlo mě, když jsem se zvedal a na­ha­zo­val řetěz. Sebral jsem se & jel. Sil­nice byla po­sy­paná a zcela bez ledu. Po­cho­pi­telně. S auty se počítá. Když jsem z ní ale sjel a na­po­jil se na cyk­los­tezku, ukázal se led. V jednou místě jsem musel po­lo­žit nohy na sil­nici a ko­lé­ba­vou chůzí tuč­ňáka přejít kus sou­vislé ledové plochy hladké jako zr­ca­dlo, za­tímco mě dvě ženy na pro­cházce va­ro­valy, že to klouže (shodou náhod ve stej­ném místě jako tohle). Dál jsme se už jen po­dí­val, ne­chtělo se mi ris­ko­vat další kon­če­tiny. Stezka byla čistá od sněhu, to ano, ale byly na ní dobře vidět os­t­rovy ná­mrazy, če­ka­jící na své oběti. Takže ne, cyk­los­tezka není udr­žo­vaná a po­va­žuju ji za téměř ne­sjízd­nou. Ne­pří­jemné.

Je to jediná ko­mu­ni­kace zcela od­dě­lená od sil­nič­ního pro­vozu, co po­ho­dlně spo­juje ně­ko­lik obcí s cel­ko­vým oby­va­tel­stvem přes 20000 lidí, ale stejně není udr­žo­vaná. Sil­nice ano, o ty se sta­rají jako v ci­vi­li­zo­vané zemi, jen al­ter­na­tivy se berou jako se­zónní po­vy­ra­žení. Cesta na kole se po­va­žuje pře­de­vším za spor­tovní zá­le­ži­tost, ne užit­ko­vou. Kon­strukce stezky stála XXX mi­li­onů a když je jeden měsíc v roce kvůli ne­údržbě ne­po­u­ži­telná, od­po­ví­da­jící pro­cento těch in­ves­tic přijde vniveč.

Pokud stále na­mí­táte, že v zimě na kole nikdo i tak nebude jezdit, smě­řujte své zraky do fin­ského města Oulu. I když tam stále mrzne a tep­lota klesá tak nízko, že ji české tep­lo­měry ne­stačí, lidé ve velkém stále jezdí na kole. 22% všech cest a 52% cest do škol se usku­teční v sedle bicyklu, 77% lidí aspoň někdy jezdí na kole. Proč? Pro­tože tam vy­bu­do­vali bez­peč­nou cyk­lis­tic­kou in­frastruk­tura a peč­livě ji udr­žují. To je nej­sil­nější pre­dik­tor míry cyk­lis­tické do­pravy. Lidi ne­jezdí na kole, když to není po­ho­dlné a když si ne­při­pa­dají bez­pečně. Pře­ta­ho­vání se s dvou­tu­no­vými obý­váky na ko­leč­kách o metr kraj­ního as­faltu tak ne­pů­sobí. Od­dě­lená in­frastruk­tura, jež umožní se dostat na místa zájmu bez kon­fliktu a rychle, před­sta­vuje zlatý grál.

Ve finále to je jed­no­du­ché: Když ji po­sta­víme (a budeme udr­žo­vat), lidé při­je­dou.


+1: Za kaž­dého počasí

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz