k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Dekonstruovaná myš

4. 7. 2021 — k47

Pře­kva­pivé, jak málo sou­částí se na­chází v běžné myši: tři spí­nače, dvě ledky, dva sní­mače, jeden čip, nějaké re­zistory a to je ±všechno. Při­pajte to na PCB, za­lejte do plastu a po­šlete to na pulty.

Ně­ja­kou dobu mi zlo­bila myš. Když kliknu jednou, klikne dva­krát. Jde o pře­kva­pivě otravné cho­vání, které někdy z po­u­ží­vání GUI pro­gramů udělá si­sy­fov­ský test vy­tr­va­losti a klidu. Nejhůř se z ně­ja­kého důvodu cho­vala v dark­table a ve dnech, když bylo nejhůř, pro­gram hra­ni­čil s na­pros­tou ne­po­u­ži­tel­ností. Klik­nu­tím na po­suv­ník se změní na­sta­vení, ale dvoj­klik ho re­star­tuje do vý­chozí hod­noty. Proto ty sa­mo­volné dvoj­kliky dráž­dily jako pís­kání komára ve tmě. To­nální křivka per­fektně na­sta­vená, klik, klik, sakra, tak znova.

Přesto, se­čteno & pod­tr­ženo to nikdy ne­před­sta­vo­valo pro­blém tak ob­rov­ský a ne­pře­ko­na­telný, že jsem ho byl při­nu­cen řešit. Síla le­tar­gie je ne­změrná. Do toho se vždy na­bí­zelo úto­čiště v kon­zoli a v zá­kou­tích vimu, v klid­ných vodách, kam myš ne­patří, místo šipek se z ob­skur­ních his­to­ric­kých důvodů po­u­ží­vají klá­vesy hjkl a v tomto exilu se skrý­vat celé týdny.

Ok, z toho, co jsem vyčetl, jde vět­ši­nou o vadu ma­lič­kého spí­nače (na fotce dva ob­dél­níky nahoře). In­ten­ziv­ním po­u­ží­vá­ním se v nich ochodí ma­ličká pru­žinka a začne se to chovat era­ticky. V techno-žar­gonu se jevu říká bounce & jde o běžnou nemoc všech spí­načů. Me­cha­nická kon­strukce časem de­gra­duje a to jasné, křu­pavé od­dě­lení bi­nár­ních stavů se ne­do­stává. Žijeme v ana­lo­go­vém světě, který se po­stupně roz­padá, a di­gi­tální jasně se­pa­ro­vané bi­nární stavy jsou pouhou fikcí (ehm). Vět­ši­nou se nám fasádu daří udr­žo­vat, ale když se v ní objeví praskliny, ne­dlouho poté ná­sle­duje row hammer, chy­bu­jící pro­ce­sory, útoky na pod­tak­to­vaná CPU, kos­mické čás­tice ná­hodně pře­ha­zu­jící bity a de­gra­daci SSD mas­ko­vané fe­no­me­nální ko­rekcí chyb.

Po­tla­čení ne­žá­dou­cího jevu, kdy si spí­nače spí­nají, jak se jim zachce, se ve stej­ných kru­zích říká de­bounce. Exis­tuje mnoho způ­sobů, jak eli­mi­nace do­cí­lit. V tomhle případ by nej­jed­no­dušší bylo ošet­ření v soft­waru – když přijde klik­nutí nad­lid­sky rychle, jen malý počet mi­li­sekund po tom před­cho­zím, zahodí se jako chyba. Proč to není za­bu­do­vané do X ser­veru nebo co přesně se stará o vstupní za­ří­zení na linuxu, je mi zá­ha­dou. Dá se na­sta­vit ma­xi­mální čas dvoj­kliku, ale ne mi­ni­mální.

Jeden in­te­li­gentní & od­vážný je­di­nec ke kon­tak­tům spí­nače při­pá­jel ma­ličký kon­den­zá­tor, aby výkyvy fil­tro­val. To je něco podle mého gusta – použít odpad, abych vdechl nový život jinému odpadu. Hard­wa­ro­vého de­boun­co­vání je svět sám pro sebe. Po­cho­pi­telně, někdy na tom záleží víc než jindy, pokud to vede k frustraci, méně, pokud k ex­plozi, více.

Do toho ně­které myši (zvedám ruku v zadní řadě) jsou tak lacině kon­stru­o­vané, že v nich PCB není ani nijak za­jiš­těné, jen leží na pár pi­lí­řích a při stisku má ur­či­tou vůli, trochu se kymácí. Horké le­pi­dlo na při­chy­cení a ma­ličký puchýř pod tla­čít­kem může pomoct.

Jinak nový spínač stojí 9 korun a staré jsou všude, dají ve vy­táh­nout prak­ticky z če­ho­koli. Starý ká­vo­var? Budou tam aspoň dva. (Ne­za­po­mí­nejte, mám nula peněz a žiju v kon­tej­neru, odpad je můj svět, dýchám ho, koluje mi žilami, jsem jím ob­klo­pený.) Ještě mě napadá, že kdyby bylo nejhůř daly by se spí­nače pro­ho­dit. Tipuju, že s nej­větší prav­dě­po­dob­ností odejde ten levý, pro­tože zažil mnohem víc akce a po výměně bude pro­blé­mové zase pravé tla­čítko, ale kdo má dnes po­třebu po­u­ží­vat tohle tla­čítko, v roce 2021?

Ve finále jsem našel jinou myš. Jenom tak se tu válela, bez­pri­zorní, odkud se vzala, dnes už nikdo neví. — Tohle je moje krá­lov­ství odpadu a já jsem jeho králem.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz