k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Monstrum

2. 6. 2021 — k47

Tak jsem ko­nečně pře­četl článek ma­pu­jící se­xu­ální násilí ex-po­slance Feriho a celou dobu se mi honila hlavou jedna scéna z Me­cha­nic­kého Po­me­ranče. Alex je při­ve­den na po­li­cejní sta­nici, tam za ním přijde jeho so­ci­ální pra­cov­ník P.R. Del­toid, začne se ma­nicky smát a říká: „You are now a mur­de­rer, Alex! A mur­de­rer!“ Tohle, jen na­hraďte mur­de­rer za rapist a za­měňte jména.

Ne­vy­padá to pro něj dobře, co? Když je jeho cho­vání mnoha lidmi ne­zá­visle po­pi­so­váno jako ve­řejné ta­jem­ství, má to ±zpe­če­těné. Stejně tak se mlu­vilo o se­xu­ál­ních pre­dá­to­rech ho­ly­wo­odu & pokud vím, na­ko­nec to ne­skon­čilo tak, že se z de­sí­tek vý­po­vědí zná­sil­ně­ných žen všechny uká­zaly jako ne­prav­divé, žejo? Stačí aby se po­tvr­dila jediná z té široké na­bídky a po­sla­nec do­stane soudem při­dě­len štempl se­xu­ál­ního pre­dá­tora. Sta­tis­tika není na jeho straně.1 (Mi­mo­cho­dem, češ­tina nemá slovo tak úderné jako rapist.)

Můj pro­blém s tě­mihle in­ci­denty (čti: zlo­činy) je v tom, že si ne­do­kážu před­sta­vit, jak kon­krétně k tomu dojde, jaká je po­sloup­nost udá­lostí a co všechno to obnáší. Můj spo­le­čen­ský život je bez nad­sázky nulový, rok jsem strá­vil v bunkru za za­vře­nými po­klopy a ani před pan­de­mií to nebylo dras­ticky jiné. Ne­do­kážu men­tálně ma­po­vat abs­traktní pojem na reálné pří­klady. Ro­zu­mím, jak to skončí, ale jaká cesta k tomu vedla? Na­štěstí článek má tohle po­kryté a po­skytne tolik pří­kladů, než ne­ne­chá nikoho na po­chy­bách a je jasno: Podle vý­po­vědí je to svině a jeho cho­vání daleko za­chází za hra­nici toho, co si sám dokážu byť jen před­sta­vit.

To je zá­ro­veň moje naděje, co se týče reakce ko­men­ta­ri­átu, která útočí na zne­u­žité ženy. Věřím, že lidé jsou z větší části de­centní je­dinci a ně­kteří značný kon­flikt mezi tím, co se stalo a jejich vlast­ními mo­rál­ními man­ti­nely, v nichž ony činy nemají žádné místo, řeší za­pí­rá­ním. Když si to ne­do­kážu před­sta­vit, tak se to přece ne­mohlo stát. Když se to ne­mohlo stát, ženy lžou. Když lžou, moje mo­rální hod­noty jsou stále pevné a já jsem pořád dobrý člověk. Jed­no­dušší způsob jak vy­ře­šit ko­gni­tivní diso­nanci je po­pí­rat nové in­for­mace, než se snažit změnit in­terní obraz sama sebe.

Druhá mož­nost pak je, že, stejně jako pro pana ex-po­slance, ženy před­sta­vují pouhé maso a me­di­a­li­zace ja­kých­koli pokusů o spra­ve­dl­nost, kdy se na ženy nemůže se­xu­álně útočit bez ná­sledků, ohro­žují i je osobně.

Proč nešly na po­li­cii? ptají se. Článek taky podává pří­klady. Je v tom mo­cen­ská asy­me­t­rie a za­ko­ře­něná bez­na­děj. Co zmůžu proti panu XYZ, on je mocný, známý, po­pu­lární. Zá­ro­veň ta im­pli­citní smutná bez­na­děj, kdy na­pa­dená před­po­kládá, že se s tím nic nemůže udělat a proto se o nic ne­snaží. Celá plejáda sys­te­ma­tic­kých spo­le­čen­ských efektů tomu brání. Změna přijde, když se v obec­ném po­vě­domí pře­váží myš­lenka, že ko­rek­tivní akce je nejen správná, ale i nutná a ozvat se je její první krok. Něco musí otevřít hráz a tenhle případ v tom může hrát roli.

Podle mě (možná) po­tře­bu­jeme lepší pří­klady a ná­zor­nější ukázky. Taková věc jde mimo mnohé muže, pro­tože se jim sku­tečně nikdy nemůže stát. Hodily by se si­tu­ace, které jsou po­dobné svými ná­sledky a zá­ro­veň apli­ko­va­telné na pu­b­li­kum po­zo­ro­va­telů. Pří­klady, které se můžou týkat jich sa­mot­ných. Třeba na party je chlap, který se chce rvát a chce se rvát s vámi, vy víte, jak to do­padne, pro­tože on je pro­fe­si­o­nální zá­pas­ník a před­stava vý­sledku se vám vůbec nelíbí a ne­chcete se do toho pouš­tět. Hloupý pří­klad, ale aspoň něco.

Já jsem si třeba nebyl vůbec jistý, co to vlastně zna­mená mik­ro­agrese. Pak to někdo krásně vy­svět­lil na pří­kladu: „Jsi chyt­rej na voliče TOPky.“ Teď mi to dává per­fektní smysl. Sta­čila jedna jiskra, která mapuje jeden pojem do ucho­pi­telné polohy a do­sta­vilo se po­ro­zu­mění.

Na­ko­nec pořád věřím, se skří­pě­ním zubů ale přece, že to bude mít do bu­doucna ně­které po­zi­tivní dopady. Není možné od­či­nit, co se stalo, ale zvý­šení po­vě­domí doufám, otevře hráze. Doufám.


  1. S ná­mit­kami, že fa­lešná ob­vi­nění se dějí, je jeden pro­blém: 100% fa­leš­ných ob­vi­nění se do­stane k očím zákona, pro­tože to je celý smysl toho ma­né­vru, ale jen malé pro­cento re­ál­ných se­xu­ál­ních zlo­činů je na­hlá­šeno. Takže když někdo říká, že tu je XYZ ne­prav­di­vých nař­čení, musíme mít na paměti, že to jsou všechny z nich.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz