k47.cz

mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Je tohle definitivní konec k47čky?

22. 7. 2021 — k47

Nejspíš ne. Jen jsem si dal pauzu.

Před ní jsem napsal dva dlouhé články, dohromady přes 4000 slov a po dopsání toho druhého jsem se cítil prázdný. Když pak přišlo pozítří a s ním čas na další text, neměl jsem vnitřní sílu se do ničeho pouštět. Každý z té dvojice zabral víc než jeden den, začal jsem jeden den večer a do finále se přehoupnul až druhý den po poledni. Zase bych musel najít téma, přinutit se něco sepsat, bojovat s pocitem, že na jednu stranu jde o zbytečnou aktivitu, na druhou bude výsledný produkt triviální a fádní. Dá se říct, že čtyři a půl roku na cestě, kouzlo se vytratilo.

Říká vám něco jméno Bryan Lewis Saunders? V roce 1995 se rozhodl namalovat aspoň jeden autoportrét každý den dokud nezemře. Je dvacet pět let hluboko a ani jednou nevynechal. Pro něj jde o vnitřní volání, způsob umělecké seberealizace, akt, který se stal nedílnou součástí jeho biorytmů. Vyšel o tom celý dokument Art of Darkness. Výsledkem jeho tvorby mimo malbu je třeba tohle představení a nevím jak vám, ale tohle funguje na mých vlnových délkách; nechat se unášet mechanickým terorem, nechat na sebe řvát, přímo v předních řadách, blízko epicentru, ve vlně exploze, na maximální možnou hlasitost, přidejte rytmus a dostanete protoplazmický post-metal. Už jsem to poslouchal několikrát, abrazivní & magnetické, teď když čtu, v mozku občas samovolně přepnu po podobné kadence.

Naproti tomu, tohle všechno (autor divoce gestikuluje kolem sebe) pro mě nepředstavuje velkou formu realizace; kreativní a ještě méně osobní, pouze pocit povinnosti ze setrvačnosti. Pokouším se jít extra míli, abych zaznamenával jen minimum z osobního života, jako pohled pozorovatele bez těla. Za oponou je skrytý jen prázdný prostor.

Tohle všechno další okolnosti vedly ke krátké pauze, jako když přeskočí řetěz kola. Začaly mi docházet žíly, abych si vypůjčil Burroughsova slova. Na druhou stranu jsem začal s 🞄⬤🞄 — je to jednoduchá věc, galerie, každý den jedna fotka, žádná slova, jen pixely. Nepochybuju, že postupně se bude opakovat eskalace vlastních požadavků na sebe samého & stane se z toho víc, přibudou slova, příběhy, zblogovatí to, nebo něco na ten způsob. Už se to stalo a bude se to opakovat. Jde o čerstvý start pro něco nového. Nevydrží to věčně, ale to nevydrží nic.


+1: 🞄⬤🞄 se ideálně odebírá RSS čtečkou, můžete zkusit tuhle

+2: Kdyby to někoho zajímalo, ꔹ je symbol z písma Vai a byl vybrán náhodou, hlavně proto, že připomíná planetu a dva měsíce.

+3: A taky mi můžete poslat pár drobáků, abych neumřel hlady.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz