k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Je tohle definitivní konec k47čky?

22. 7. 2021 — k47

Nej­spíš ne. Jen jsem si dal pauzu.

Před ní jsem napsal dva dlouhé články, do­hro­mady přes 4000 slov a po do­psání toho dru­hého jsem se cítil prázdný. Když pak přišlo po­zítří a s ním čas na další text, neměl jsem vnitřní sílu se do ničeho pouš­tět. Každý z té dvo­jice zabral víc než jeden den, začal jsem jeden den večer a do finále se pře­houp­nul až druhý den po po­ledni. Zase bych musel najít téma, při­nu­tit se něco sepsat, bo­jo­vat s po­ci­tem, že na jednu stranu jde o zby­teč­nou ak­ti­vitu, na druhou bude vý­sledný pro­dukt tri­vi­ální a fádní. Dá se říct, že čtyři a půl roku na cestě, kouzlo se vy­tra­tilo.

Říká vám něco jméno Bryan Lewis Saun­ders? V roce 1995 se roz­hodl na­ma­lo­vat aspoň jeden au­to­por­trét každý den dokud ne­ze­mře. Je dvacet pět let hlu­boko a ani jednou ne­vy­ne­chal. Pro něj jde o vnitřní volání, způsob umě­lecké se­be­re­a­li­zace, akt, který se stal ne­díl­nou sou­částí jeho bi­o­rytmů. Vyšel o tom celý do­ku­ment Art of Dark­ness. Vý­sled­kem jeho tvorby mimo malbu je třeba tohle před­sta­vení a nevím jak vám, ale tohle fun­guje na mých vl­no­vých dél­kách; nechat se unášet me­cha­nic­kým te­ro­rem, nechat na sebe řvát, přímo v před­ních řadách, blízko epi­cen­tru, ve vlně ex­ploze, na ma­xi­mální možnou hla­si­tost, při­dejte rytmus a do­sta­nete pro­to­plazmický post-metal. Už jsem to po­slou­chal ně­ko­li­krát, abra­zivní & mag­ne­tické, teď když čtu, v mozku občas sa­mo­volně přepnu po po­dobné ka­dence.

Na­proti tomu, tohle všechno (autor divoce ges­ti­ku­luje kolem sebe) pro mě ne­před­sta­vuje velkou formu re­a­li­zace; kre­a­tivní a ještě méně osobní, pouze pocit po­vin­nosti ze se­tr­vač­nosti. Po­kou­ším se jít extra míli, abych za­zna­me­ná­val jen mi­ni­mum z osob­ního života, jako pohled po­zo­ro­va­tele bez těla. Za oponou je skrytý jen prázdný pro­stor.

Tohle všechno další okol­nosti vedly ke krátké pauze, jako když pře­skočí řetěz kola. Začaly mi do­chá­zet žíly, abych si vy­půj­čil Burrou­gh­sova slova. Na druhou stranu jsem začal s 🞄⬤🞄 — je to jed­no­du­chá věc, ga­le­rie, každý den jedna fotka, žádná slova, jen pixely. Ne­po­chy­buju, že po­stupně se bude opa­ko­vat es­ka­lace vlast­ních po­ža­davků na sebe samého & stane se z toho víc, při­bu­dou slova, pří­běhy, zblo­go­vatí to, nebo něco na ten způsob. Už se to stalo a bude se to opa­ko­vat. Jde o čer­s­tvý start pro něco nového. Ne­vy­drží to věčně, ale to ne­vy­drží nic.


+1: 🞄⬤🞄 se ide­álně ode­bírá RSS čteč­kou, můžete zkusit tuhle

+2: Kdyby to někoho za­jí­malo, ꔹ je symbol z písma Vai a byl vybrán ná­ho­dou, hlavně proto, že při­po­míná pla­netu a dva měsíce.

+3: A taky mi můžete poslat pár dro­báků, abych ne­u­mřel hlady.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz