Internet s povolením

Teď, když se demokracie v USA otřásla v základech, Kapitol byl vydrancován, na světlo světa vypluly autoritářské touhy trumpovských milic po ozbrojeném povstání, odplatě, braní rukojmích, čistce zrádců, zabíjení kongresmanů, trubkové bomby v ceně, soc-nety začaly konečně vynucovat vlastní pravidla používání. Mažou QAnon skupiny a blokují další konspirátorské sluje.

Nejde o morální akt, jen ekonomickou kalkulaci. Profit si ponechají, nákladů se zbaví. Ve stejných dnech, kdy twitter konečně začal prezidenta měřit stejným metrem jako každého jiného iniciátora násilí, zrušil účet sci-hubu. Ten nemusí být legální, ale jeho (resp. její, jde o práci jedné kazachtánky) aktivity v demokratizaci přístupu k výsledkům vědy jsou rozhodně morální.

Takže Trump dostal permanentní banán, začalo se proslýchat, že se přesunul na parler, twitter klon oblíbený konzervativci, alt-right a jinými extremisty, a ten okamžitě spadnul pod náporem rádoby patriotů.

Parler je jedna z mnoha alt-tech odnoží, byl založen z důvodu údajné levicové cenzury jako poslední útočiště, kde svobodu slova platí absolutně. Samozřejmě, když někdo hlásá levicové názory, čeká ho vyhazov. Tolik pro svobodu slova. Tu dostali konspirátoři spřádající své plány útoku na Kapitol. V reakci na to google i apple odstranili jejich aplikaci ze svých app storů a amazon je přestal hostovat. Opět se na to musíme dívat jako na kalkulaci, ne obava o obecné blaho.

A tady se dostávám k tomu, co jsem chtěl zmínit. Nedávno jsem psal o povoleních, technických, finančních a administrativních, která je potřeba získat pro vstup do sítě a formování online světa. Tenhle neslavný případ vyčísluje některé z třetích stran, které drží klíče, obrazně řečeno. App story, defakto rozhodující o tom, co může a nemůže běžet na našich telefonech, jsou dva kontrolované dvěma americkými hyper-korporacemi, Jen tihle dva strážci brány a jejich libovůle rozhoduje, kam se váš program může dostat. Jejich pravidla jsou striktní, nahodilá a velice exploitativní. V případě regenádního soc-netu šlo o krok s celkově pozitivním dopadem, ale to není garantované, jak ukazuje případ sci-hubu. Korporace si pochodují podle vlastního rytmu, který můžeme jen málo ovlivnit.

V lepším světě by žádný twitter, rozhodující co kdo může, neexistoval a jeho místo by zabírala distribuovaná platforma, kontrolovaná jedině svými uživateli. Každá sub-komunita by si mohla sama určit co je pro ni tolerovatelné a kde načrtnou čáru v písku, nešlo by o centrálně plánovaná pravidla používání, jejichž univerzalita a spravedlivost není zaručená. Progres není garantován, pravidla používání a rozhodnutí o tom, kdo bude vpuštěn a kdo bude vyloučen tu nejsou pro nás, nemůžeme o nich demokraticky rozhodovat, jde o glorifikovaný způsob, jak si internetové firmy kryjí svá digitální pozadí.