ich-forma
Mám jeden problém: Nevím jestli psát v ich-formě, nebo -me nebo -te formách. Ne tady na k47čce, tady je to ich-forma každý den celý den, zlato. Jak jinak můžu věrně vyjádřit zbytečnost a prázdnotu mýho života? Jak předat ten osobní a bytostní fakt, že se v něm nic neděje? To nejde jinak než nadužíváním první osoby čísla jednotného. Tápu na 0xDEADBEEF, sousedním webu, jehož informační hodnota má být vyšší než nulová jako tady, ne na úrovni subjektivních spekulacích, aspoň tedy pro velice specifickou sortu lidí, kteří žijí pro low-level high-tech detaily strojů, které nám sedí na stolech, na klínech, v kapsách a i všude jinde, kde nemají co dělat.
Ok, mám psát v ich-formě, jako že něco dělám já, -me formě jako že to děláme my
nebo -te, že to máte udělat vy? Ich-forma je poněkud sebestředná, egocentrická;
ve formě -me jakoby mluvím za ostatní, za blíže nespecifikovaný kolektiv; -te
forma v sobě má implicitní pasivně agresivní příkaz. Ich-forma je mi nejméně
příjemná, pořád melu, co sám dělám a tak, ale na druhou stranu nemůžu mluvit za
nikoho jiného. Jsem tu jenom já, sám u počítače, bez komunikace s kýmkoli
dalším, nekoná se žádný dialog, žádná rozmluva, nic, █████ Navzdory odporu jsem se vrátil k ich-formě, všechny ostatní mi připadaly
nevhodné, pozérské a ve výsledku mě nebavilo v nich psát. Akademické my
používané i v publikacích s jedním autorem? Ne díky, není tu žádný vznešený
kolektiv. A kolektivní vy? To vyjadřuje naději, že rady a poznatky stojí za
následování, že mají hodnotu pro někoho dalšího než pro osamoceného autora.
Jako solipsista v zácviku si můžu být jistý jenom tím, co sám dělám, ničím
jiným nebo dopadem té aktivity na svět.