k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

6. 7. 2021 — k47

Pře­ho­dit vý­hybky není snadné. Vstou­pit do nové ob­lasti sna­žení dá práci.

Asi takhle: V po­slední době se lehce otírám o elek­tro­niku; dráty, kon­den­zá­tory, odpory a NPN tran­zis­tory, o tyhle věci; jen lehce, přesto ne­vy­hnu­telně prak­ticky. Chci vědět tolik, abych mohl něco udělat; něco opra­vit, něco dal­šího upra­vit, tak po­dobně; a je to zvláštní pocit na­je­dou vtrh­nout do pro­storu, o němž nevím prak­ticky nic. Na­jed­nou musím za­čí­nat od nuly, nemůžu to nijak na­rou­bo­vat jako fran­ken-větev na již exis­tu­jící masu zna­lostí, je to nový strom, me­ta­fo­ricky řečeno.

Navíc je značný rozdíl mezi re­kre­ač­ním brouz­dá­ním wi­ki­pe­dií & snahou ab­sor­bo­vat po­u­ži­telné zna­losti. Na wiki se taky něco málo dozvím, nasaju in­for­mace ze všech mož­ných oborů, na­pl­ním mozkovnu fak­to­idy, pře­vážně zby­teč­nými, ale ne­končí to zkouš­kou, která de­fi­ni­tivně a ne­o­mylně roz­hodne – ro­zu­mím novému na­to­lik dobře, aby mohlo vznik­nout něco funkč­ního? Wi­ki­pe­dické info, obecné a mělké, se hodí ke kon­strukci ar­gu­mentu, pří­běhu nebo ži­votní pozice, ale to je samé chmýří, žádné ostré hrany. Po­skytne to ze­vrubný obraz. V tomto pří­padě jsou ale po­třeba de­taily.

Nicméně jedno je jisté: efek­tivní zkratky ne­e­xis­tují Jedno se uka­zuje docela jasně: zá­zračně efek­tivní zkratky ne­e­xis­tují. Musím vy­ra­zit z bodu nula, vy­táh­nout se z bažiny za tka­ničky vlast­ních bot, pomalu aku­mu­lo­vat, věci do sebe pak even­tu­álně začnou za­pa­dat, jakoby samy od sebe dávají smysl. To je vždy krásný pocit. Na­jed­nou ro­zu­míte, nevíte proč a jak, ne­do­ká­žete přesně ukázat na oka­mžik, který to umož­nil (žádný mo­ná­dový tu­to­riál nikdy ne­fun­go­val), hla­dina se zvedla a s sebou vy­zdvihla loďky do té doby uvízlé na souši. Snaha vydat se zkrat­kou a ušet­řit čas vět­ši­nou vede jenom k dlou­hým ho­di­nám sle­pého šmát­rání ve tmě, mar­ných pokusů & cel­kové frustrace. Velký skok se dá udělat jen malými kroky.

Všechno ještě kom­pli­kuje la­tentní ten­dence po­stu­po­vat jako samouk. Na mnoho dů­le­ži­tých otázek ne­do­stanu od­po­vědi: Co je právě teď re­le­vantní. Jaké in­for­mace po­tře­buju? Jaké otázky bych měl mít? Pro­tože kolem není nikdo kva­li­fi­ko­vaný (so­ci­ální život nula, online život se nule li­mitně blíží & jen tak se to ne­změní), zcestí jsou častá. Půl hodiny nebo hodinu sle­duju stopu, která vypadá re­le­vantně, jen aby se vzá­pětí uká­zalo, že to nemá nic spo­leč­ného s ak­tu­ální otáz­kou.

Ve finále cesta pomalá, ne­e­fek­tivní & trnitá, ale každý úspěch je o to sladší.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz