k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Covid Y2K

5. 5. 2021 — k47

Někdy se musím za­sta­vit a nechat přes sebe pře­va­lit pocit ab­sur­dity. Rok a pět nebo šest měsíců od prv­ního výskytu nového viru, s nímž se lid­stvo dosud ne­se­tkalo, špa­něl­skou chřip­kou 2.0, a už se blí­žíme finále. Jestli všech půjde dál podle plánu, za pár měsíců oč­ko­vá­ním do­sáh­neme hra­nice ko­lek­tivní imu­nity a pro nás v Re­pub­lice mezi horami tahle epi­zoda de­fi­ni­tivně skončí. Ab­surdní je jednak to, že žijeme během glo­bální pan­de­mie, téměř na hodinu přesně sto let od té po­slední a takhle ze­vnitř to ne­pů­sobí, jak pod­vě­domě cítíme, že to mělo pů­so­bit. Hrany jsou roz­pité, není to jedna jasně ohra­ni­čená udá­lost, ale roz­plizlá ka­ta­strofa. Ještě ab­surd­nější je však před­stava, že to brzy bude za námi. Uběhl rok a něco od prv­ních výskytů v Číně a aspoň jednu dávku (na­vzdory snahám Billa Gatese) do­stalo aspoň 600 mi­li­onů lidí.

To sa­motné se svou ob­rov­skou ambicí zdá tak ab­surdní, že si to musím opa­ko­vat po­ti­chu v ka­tar­tic­kém klidu Cely, když za okny buší vítr a noc je černá a ne­vlídná. Z nuly na 600 mi­li­onů imun­ních tak rychle.

Jasně si pa­ma­tuji na oka­mžik loni v únoru, kdy jsem se poprvé do­zvě­děl, že vak­cíny můžou být při­pra­vené za 8 měsíců, nejdříve koncem roku. V té chvíli mi to při­pa­dalo příliš pozdě. Ale teď, na druhé straně, když vak­ci­nace běží, mi to při­padá tak straš­livě brzy. Nikoli brzy ve špat­ném smyslu, jako že chci ještě jeden rok mo­ro­vých ran, ale jako gi­gan­tic­kou ukázku toho, co dokáže sou­časná věda a in­dustri­ální spo­leč­nost, hra­ničí s ab­sur­di­tou.

Ve chví­lích, kdy s sebou ten pocit nechám naplno clou­mat, jsem pře­mýš­lel, jak by to celé pro­bí­halo, kdyby se Covid ob­je­vil o pár dekád dříve, možná jen v roce 2000? Do­ká­zali bychom vy­vi­nou vak­cínu s ta­ko­vou rych­lostí a efek­ti­vi­tou? Jedno je jisté: RNA oč­ko­vání nebylo možné, tech­no­lo­gie v té době nebyla ani zda­leka při­pra­vena na velkou pre­mi­éru a byla to právě RNA vak­cína Mo­derny, jejíž kan­di­dát byl do­stupný pro před­běžné testy méně než měsíc poté, co byl genom viru pu­b­li­ko­ván online. Dvě dekády nazpět a ne­mohla by nás vést vy­hlídka na brzkou tech­no­lo­gic­kou spásu.

Obecně, co jsem se díval, vývoj vakcín bývá velice zdlou­havý proces. V pří­padě dětské obrny – cho­roby, která lid­stvo pro­vází od ne­pa­měti – dvě dekády od prv­ních pokusů než Ko­pro­wski vy­vi­nul svou vak­cínu v roce 1950 a Salk o dvě léta poz­ději. Ale museli jsme si počkat skoro celou další dekádu než bylo podáno 300 mi­li­onů dávek Salka v USA a 60 mi­li­onů dětí pře­vážně v Rusku do­stalo orální vak­cíny s živým virem. Uply­nula dekáda mezi ob­je­vem a po­čát­kem masové vak­ci­nace – dnes je proti obrně oč­ko­váno 90% svě­tové po­pu­lace, v roce 1980 to bylo jen 20-30%. Deset let pro­dleva a přitom šlo o dobře známou cho­robu.

V tomto kon­textu vyniká, že teď se sna­žíme o něco zcela vý­ji­meč­ného. Může se to ztrá­cet v pří­valu in­for­mací, ale za­slouží si se nad tím po­za­sta­vit a nechat si projít hlavou tu čirou ab­sur­ditu – nový virus s nímž jsme nikdy neměli tu čest a v plánu, zcela re­ál­ném a někdy již usku­teč­ně­ném, je dostat se ke ko­lek­tivní imu­nitě ve značné části světa za méně než 2 roky od prv­ního výskytu.

Nejdřív nic, pak jsme umí­rali a pak se z ko­ro­na­viru stala jen vzdá­lená vzpo­mínka.


+1: Podle ofi­ci­ál­ních součtů v měsíci dubnu na covid zemřel kaž­dých 7 vteřin jeden člověk. Dle studie IHME je sku­tečný počet obětí víc než dvoj­ná­sobný.

+2: U nás v březnu ze­mřelo o 61% víc lidí, než je pě­ti­letý průměr.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz