k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Stejně všichni chceme chcípnout

21. 2. 2021 — k47

Ne­pří­liš em­pi­rický model pě­ti­fá­zo­vého vy­po­řá­dá­vání se smut­kem po­tře­buje ještě jednu fázi, aby od­po­ví­dal naší ná­rodní re­a­litě. Po smí­ření musí ná­sle­do­vat stá­dium, kdy se konce ne­mů­žeme dočkat a chceme jeho pří­chod co nej­více uspí­šit.

Jak jinak vy­svět­lit ná­rodní re­zig­naci na mož­nost, že se s virem vy­po­řá­dáme jinak než přes kre­ma­to­rium? Někdo může vy­svět­lo­vat, že u nás nikdy ne­vznikla silná spo­le­čen­ská oče­ká­vání od dru­hých a smysl po­vin­nosti nás samých, ale to jsou jenom nudní aka­de­mici a ti půjdou ke zdi jako první, až se ke slovu do­sta­nou krvavé kulty. A ty při­jdou, ne­bojte. Při­po­míná to tu po­slední stá­dium se­be­de­struk­tiv­ních kultů, Jim Jones svo­lává své věrné a roz­lévá Kool-Aid s kya­ni­dem, jen v mě­řítku celé země. Konec světa otřásá pla­ne­tou, ze­mětře­sení roz­vl­nilo kra­jinu jako rtuť, na nebi se černá ohromná díra do kosmu, čle­nové kultu jsou ro­ze­chvělí vzru­še­ním. Na­de­šel náš čas. Vy­svo­bo­zení při­chází. Po­vsta­nou, vypijí to­xický nápoj z křiš­ťá­lové vázy a use­dají zpátky na své místo. Do­sta­vuje se zma­tení, sla­bost, pro­blémy s dechem, ztrácí vědomí a padají nazad. Ty šťastní se už do­stali na druhou stranu.

Dává to smysl, i když jen na­ra­tivní. Bo­jo­vali jsme s mon­stróz­ním ne­pří­te­lem, který byl vždy sil­nější než my a pro­hráli jsme jako hr­di­nové. Pokud jsme na tom pořád dobře, nebo to jen tak tak zvlá­dáme, na hraně kde se ka­ta­strofa pře­klápí do si­tu­ace zvlád­nu­telné ra­ci­o­nál­ními ko­lek­tiv­ními kroky, ne­mů­žeme najít útěchu v před­stavě vlast­ního hr­din­ství. Ale­go­rie pasuje, jenom náš ne­pří­tel byl mi­k­ro­sko­pický a prohra přišla na JIPce, nebo ve frontě na JIPku, nebo tam, kam budou vy­klá­dat ne­mocné, co pro­padli sítem triáže a musí se udusit bez pomoci pří­strojů takří­ka­jíc po svých na hro­madě jiných těl, která se snaží o to samé. Pak jen se­schlé, ne­o­kys­li­čené maso, které před týdnem ještě mělo jméno, se­škráb­nou bul­do­ze­rem do škarpy, spálí ben­zí­nem a od­dě­lení je při­pra­veno na další dávku hrdinů.

Je to touha po ja­ké­koli uzá­věře. Pře­stat se starat, pře­stat se chrá­nit, pře­stat jednat ra­ci­o­nálně, ma­xi­ma­li­zo­vat riziko a při­vo­lá­vat konec všemi do­stup­nými pro­středky. Ja­ké­koli uzá­věře, i té fa­tální. Hlavně té fa­tální. My chceme být na­ka­žení, my chceme být ne­mocní, má to v sobě nádech, že jsme trpěli, že to máme za sebou, že jsme prošli skrz.

Kul­tista hodný své po­věsti by teď musel na­vrh­nout, aby všechna epi­de­mi­o­lo­gická opat­ření byla zru­šena. Ne proto že je to dobrý nápad, ale pro­tože to chceme a možná spo­le­čen­ství tvo­ře­ném vý­hradně Sviní, si nic lep­šího ne­za­slouží. Roz­li­šení je pouze zby­tečná for­ma­lita, ne­změní nic ma­te­ri­ál­ního. Není čas. Kul­tisté na­rychlo tré­nují armádu mediků, tý­denní kurz stačí, jejich role bude spo­čí­vat pře­de­vším v po­sky­to­vání eu­ta­ná­zie. Když se zhroutí zdra­vot­nic­tví jednou pro vždy a dojdou zásoby ci­vi­li­zo­va­ných pro­středků che­mické ter­mi­nace, budou ji pro­vá­dět všemi do­stup­nými pro­středky. Krum­páči, kla­divy, se­ke­rami.

Nechte virus vyhrát, bude se nést uli­cemi spolu s kašlem. Plíce ze­snu­lých se po­dá­vají jako de­li­kátní jed­no­hubky. Kul­tisté virus množí v la­bo­ra­to­řích a z le­ta­del ho roz­pra­šují na velká města. Je to přelud ko­lek­tivní imu­nity do­ta­žený do lo­gic­kých dů­sledků. Akce po­su­zo­vaná jen podle své in­ten­zity, víra je všechno, vý­sledky nikdo neměří, za­chrání nás pocit.

Co to zna­mená pro člo­věka, který se necítí na kon­fron­taci s ná­rod­ním se­be­vra­žed­ným kultem? Zavřít po­klopy a čekat, až se krvavé kulty začnou roz­pa­dat pod vnitř­ními po­li­tic­kými tlaky a ne­do­stat­kem krve.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz