k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Bouře

30. 6. 2021 — k47

Byl to zvláštní pocit. Někdo pro­je­vil sta­rost, ale vy ne­chá­pete, proč by se někdo za­jí­mal zrovna o vás? Sám se ne­sta­ráte a v tom to celé je. Per­ma­nentní konec je za­ne­sen do plánu a je to tak snadný. Není co za­chra­ňo­vat. Už nejste člověk, nejste uni­kátní osoba, nejste nic, co má ja­kou­koli cenu, jen kus masa, stěží. Vše lidské odešlo, strach a ne­kon­čící teror zůstal, ty jsou starší, než lidská fasáda, a to co ne­vy­pr­chalo, nemá smysl za­chra­ňo­vat. Proč? Od­po­ví­dáte beze slov, když někdo od­po­ruje. Nedává to žádný smysl. Proč by ses staral o hro­mádku popela, která zů­stala z malé vět­vičky v lese za­sa­že­ném bleskem? Co myslíš tím 'já', co přesně to zna­mená? Ne, ne­cí­tím žádné spo­jení, žádnou vazbu, žádnou osobní hod­notu. Moje tělo je tady, mysl tady, žádné spo­jení, nulová ko­mu­ni­kace. Vy­světli mi to ještě jednou? Někdo cítí em­pa­tii k ruině? Proč bych měl já?

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz