k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

BLAK

15. 9. 2021 — k47

Band­camp ex­plo­rer začíná nést první plody. Le­žérně sle­duju tagy post-rockpost-metal, na­slou­chám cvr­kotu na těchto dvou frek­ven­cích, často vzá­jemně pře­sa­hu­jí­cích, vět­ši­nou nic zá­sad­ního, ale pak se objeví něco, co mě pře­kvapí, zarazí a šokuje.

Třeba něco jako BLAK — post-rock v duchu Mona, tracky kolem deseti minut, ne­ko­nečná crescenda, ne­ú­prosné zdi zvuku, jako kdyby kytary kovaly do rudo roz­pá­lený ingot, Skan­dální je, jak je BLAK per­fektní v každém ohledu, žádná hluchá místa, ze slu­chá­tek teče bubla­jící řeka roz­pá­le­ného železa přímo do slu­cho­vého nervu; do­stá­vám pocit, pa­ra­no­idní, ale opráv­něný, že mě museli někdy strčit MRI stroje a re­verz­ním in­že­nýr­stvím neu­ro­no­vých od­po­vědí najít per­fektní zvuk, který naplno zapálí tu moji starou & za­tu­cha­jící mozkovnu.

Je super zase něco cítit, zase do­stá­vat husí kůži z čistě in­stru­men­tální hudby, cítit nut­nost zavít oči, spon­tánně od­říz­nout smysly, abych mohl naplno po­slou­chat. V těch oka­mži­cích ne­po­tře­buju nic víc, exis­tence je vy­ma­zána.

Dovedu si před­sta­vit tohle po­slou­chat někde na kon­certě, v klubu s níz­kými stropy, v přední řadě, ovíván obřími re­pro­duk­tory, osa­mo­cen v davu; možná až moc dobře; BLAK na mě působí jako fa­lešná nos­tal­gie; tohle je přesně ta hudba, kterou bych měl spo­je­nou se sil­nými zá­žitky, protka­nou s ta­pi­sé­rií vzpo­mí­nek, jako Mono, 65da­y­sofsta­tic nebo Swans, jen nic ta­ko­vého ne­e­xis­tuje. Píše se rok 2021 a po­sled­ních 18 měsíců jsem strá­vil ve stavu ne ne­po­dob­ném en­do­spó­rám, které v ne­mrt­vém stavu čekají na pří­hodné pod­mínky k ožití. Ale je to tady, BLAK, je to sku­tečné, je to zvláštní a je to per­fektní.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz