k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Akademické články jsou naprd

4. 4. 2021 — k47

Dneš­ním té­ma­tem jsou aka­de­mické články, neboli papery, když člověk chce znít strašně cool. Zase. Zase.

Asi takhle: měl jsem určitý nápad (spe­ci­fické po­u­žití per­fekt­ního ha­sho­vání, na de­tai­lech ne­sejde) o němž jsem si myslel, že je docela fajn. Pak jsem se začetl do li­te­ra­tury a už to jelo: Tady zmi­ňují něco velice po­dob­ného, pu­b­li­kace před 21 roky, tady taky, pu­b­li­kace 30 let zpátky a tady zase, 42 let v mi­nu­losti. První zmínka se ob­je­vila blíž po­čátku po­čí­ta­čové éry než sou­čas­nosti.2 Mohl to být za­jí­mavý nápad, ale roz­hodně nebyl nový.

A nebyla to snadná cesta. Papery v tech­nic­kých obo­rech, CS, IT, však víte, po­čí­tače, jsou často špatně na­psané a/nebo mi­zerně struk­tu­ro­vané, stvo­řeny pro lidi, kteří dělají v oboru dvacet let a znají na­zpa­měť všechnu před­chozí li­te­ra­turu1 , v nej­hor­ším pří­padě pro autora sa­mot­ného v den, kdy to zrovna na­cvakal. Vy­svět­lo­vání pro póvl s ho­li­nami od hnoje nebývá jejich nej­sil­nější stránka. Na spo­le­čen­ské vědy můžete mít ja­ký­koli názor, ale ze vzorku prací, k němuž jsem při­čichl, mi při­padá, že jsou psané tím lépe, čím dál mají k tech­nic­kým oborům.

Si­tu­ace jako ob­vykle: Dva od­stavce na páté stránce měly být na úplném za­čátku, pro­tože kon­krétně osvětlí o co se snaží a jak toho do­sáh­nou. Ale pravá aka­de­mická forma, zdá se, dik­tuje bu­do­vat po­stupně od prv­ních prin­cipů, od abs­trakt­ního, co se dá jen těžko ucho­pit a co si čtenář nemůže vzít jako kon­krétní před­sta­vi­telný pří­klad, který pak zo­becní a roz­vede a obo­hatí. Ale možná to bude jen pro­blém buranů s ho­li­nami o pra­se­čích hoven.

Ide­ální struk­tura by byla ta­ko­váhle: žádný abs­tract, je k ničemu a jeho obsah je stejně zo­pa­ko­ván v úvodu, pak obecná mo­ti­vace a hned potom co chtějí autoři do­sáh­nout a stručně jak toho do­sáhli. To by byla kotva, které se lůza s ho­li­nami od krav­ských lejen může za­chy­tit a teprve potom ná­sle­duje zo­bec­nění, de­tailní vy­světlí, důkazy, spo­jení s jinými pra­cemi a tak po­dobně. Dejte mi něco kon­krét­ního, co si můžu před­sta­vit a kolem čeho můžu bu­do­vat de­tailní obraz.

O tomhle jsem la­men­to­val už dřív, ale není to jediné, co mě štve. Třeba ta­bulky ně­ko­lik strá­nek od místa, kde jsou v textu zmí­něny. Proč? Jak to někdo může po­va­žo­vat za při­ja­telné? Když je něco poprvé zmí­něno, má to být hned za koncem od­stavce.

Nebo jména. Někde de­fi­nují jed­no­pís­men­nou pro­měn­nou nebo pa­ra­metr, pís­meno nijak ne­ko­re­luje s jeho vý­zna­mem, pár strá­nek na něj za­po­me­nou a pak ho bez va­ro­vání vytasí. Co sakra zna­mená tohle g? Mám dost pro­blémů tak jako tak (viz holiny a ex­kre­menty), do toho ještě musím lovit, kde je tahle jedna věc zmí­něná. Po­u­ží­vejte sakra deskrip­tivní jména.

Pří­kla­dem je stará li­te­ra­tura na do­po­ru­čo­vací al­go­ritmy, kde se často ope­ruje s pojmy user, itemrating. Když je chceme zkrá­tit na jed­no­pís­menné sym­boly, dává smysl použít u, ir, žejo? Ne. Autoři se ve své ne­ko­nečné moud­rosti roz­hod­nou třeba pro u, v, w nebo něco po­dobně ne­smy­sl­ného, pro­tože proč to dělat snadné, když můžeme psát zá­měrně ne­pro­nik­nu­tel­ným a ne­přá­tel­ským stylem. Jsem stu­pidní člověk a mám pro­blém číst tyhle věci tak jako tak, proč to dělat ještě těžší pro nás plebs s mi­ni­a­tur­ními mozky, je­jichž for­mální vzdě­lání de­fakto skon­čilo v ma­teř­ské skole.

Na druhou stranu jeden formát tě­mihle pro­blémy netrpí: staré dobré blogy. Nejde o ri­gidní formát, který musí od­škrt­nout všechny ko­lonky (Kdo po­tře­buje sekci The rest of the paper is or­ga­ni­zed as follows? Proč je všude, když je zby­tečná?) pře­vážně jenom proto, že se to tak dělá všude. Blogy jsou psané lidmi, kteří chtějí psát, ne kteří psát musí, aby jejich práce, která se psaní netýká, byla pu­b­li­ko­vána. Paper před­sta­vuje nutné zlo. Blogy nejsou li­mi­to­vány ani místem, ani for­má­tem stále po­čí­ta­jící, že skončí na fy­zic­kých strán­kách papíru, a ani stylem. Vše nutné je po­vo­leno. Blogy často, pokud exis­tují o daném tématu, pre­zen­tují in­for­mace stylem, jehož efek­ti­vita pře­chodu od pře­dání zna­lostí ke schop­nosti je použít je ne­do­stižná.

(Ale to může být jen můj názor, viz holiny za­špi­něné výkaly mno­hých zvířat.)


+1: Pak exis­tuje ještě ka­te­go­rie paperů, které na to jdou zlehka a všechno mno­ho­krát opa­kují. Ne­po­dá­vají vy­svět­lení, ne­dá­vají další pří­klady, ne­u­vádí fakta v jiných kon­tex­tech, jen opa­kují to samé, pořád dokola.


  1. Na druhou stranu ten pocit, když jen z odkazu ve formě pří­jmení, rok po­znáte, že jste to už četli, není úplně k za­ho­zení.
  2. Ne­hledě na to, že téměř iden­tic­kou věc jako ten ge­ni­ální nápad, jsem četl v jednom blogu v roce 2014.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz