2020 nebyl špatný rok, my jsme byli

Tohle jsem chtěl napsat na začátku tohohle prohnilého roku, ale bog & nedostatek motivace tajemně si počíná, své divy konaje. Ve zkratce: Rok 2020 nebyl špatný, jak pravil populární mem, příjemný jako bzučení komára v noci. Ne. My jsme byli. Je to na nás, kosmická náhoda je v tom tentokrát nevině.

To rámování mi pilo krev celý rok. Když se stalo něco strašného, a o hrozivé události zdánlivě nebyla nouze, nějaký pazneht ze slizkých hlubin internetu to komentoval ve stylu, že rok 2020 zase naděluje. Balilo to v sobě dva detaily, nikdy nevyřčené, vždy implikované.

Jednak, že jakmile otočíme kalendáře, bude to z nějakého důvodu lepší. Je 2021 a teď už známe odpověď. Jak se vám to líbí v novém roce? Starý masakr pokračuje v novém temporálním kabátku a nic se nemění. Ubyla jen jedna výmluva proč se nesnažit o změnu.

Druhá část memetického balíčku praví, že je to jen neskutečná galaktická smůla. Není. Jde o sérii předvídatelných událostí a my, lidstvo jako celek a především mocní lidé na pozicích moci, jsme zodpovědní. Tragédie je jen naše nepřipravenost nebo neochota jednat.

Loni prim hrály dvě katastrofy, první z nich klimatické změny. Austrálie hořela, Kalifornie v plamenech vypadala jako pohlednice z post-apo světa, hurikány, sucha a tak. Tohle. Pamatujete? Víme, že klimatické kataklyzma je jen na nás, krev je na našich rukách, víme to dlouho, ale děje se málo. A svět proto hoří a potápí se a je demolován počasím, které místy připomíná řádění mstivého boga. Je to na nás. Klimatická destrukce povede k extrémním výkyvům. To se do memu „2020 sux“ nějak nevešlo.

A pak je tu covidová katastrofa s neutuchajícím marazmem a donebevolající diletancí předních článků politické lidské stonožky, tak kriminálně neadekvátní, že hraničí se společenskou vraždou. Pandemie jsou nevyhnutelné, to také víme, a proto se na ně připravujeme. Pandemické plány, pamatujete jak se o nich mluvilo v únoru a březnu? Jak se nic nedělo a od dnu nula, kdy se u nás objevila trojice nakažených cizinců, Babiš přeřadil na chaos a blábolení? Jak jeden rok národ žije jako gambleři, kteří nikdy nesplatili své dluhy a neustále balancují na hraně katastrofy a čekají na zázrak.

(V USA je extra vtipné, že náchylnost k sebevražednému chování se táhla s politickou příslušností. Republikánští politici obecně covid, když už ne popírali, dost zlehčovali a řada jich za to zaplatila životem. Přirozený výběr fungoval tak efektivně, že v alt-right sluji parler se začali snovat konspiraci, primárně jako projekce vlastních hodnot, o tom, že demokraté republikány cíleně infikují. Dosáhli tak vzácného dvojhmatu, kdy covid považují jednak za hoax a zároveň za zabijáka. Protikladné myšlení je vždy známka konspirace chutné a voňavé jako odleželá plíseň.)

To je taky naše vina, ne že pandemie nastala, ale že se rozhořela jako plameny na vyschlé stepi. Věděli jsme všechno potřební k tomu, abychom ji zpomalili. Nemoci se budou objevovat, ale nemusí umírat desítky tisíc lidí, pokud se tomu dá předejít.

I za tohle měl být nějakým způsobem zodpovědný rok 2020. Stačí počkat na další interval 365 dnů a všechno bude zázračně nelepší. Není třeba provádět systematické změny, není třeba se zahledět do zrcadla a uvažovat jaký svět vlastně chceme vybudovat, jaké rozložení moci budeme tolerovat, jak nám usnadní dosáhnout onoho lepšího světa. Pro pohled skrz opar ideologie není třeba čekat, akcelerace zkázy není nutná, nehledě na krátkodobý profit. Nemusíme čekat na začátek dalšího nahodilého intervalu. Gilotiny můžeme začít stavět hned, jak říkal můj právník, než ho pověsili za vlastizradu.

Celý ten mem svou idiocií působil, jako tvrzení že 1939 byl špatný rok sám o sobě, které vůbec nezmíní okolnosti a důvody, které k tomu vedly a co následovalo potom. To by bylo absurdní, žejo? Žejo.