Wikipedické faktoidy #6

Další te­le­gra­fická várka okra­jově za­jí­ma­vých fak­to­idů z wi­ki­pe­die:

• Nej­větší fo­to­a­pa­rát na světě má roz­li­šení 3.2 gi­ga­pi­xelu a je/bude na­in­sta­lo­ván ve Vera C. Rubin Ob­serva­tory. Nejde o kon­venční fo­to­a­pa­rát, který si můžete koupit, ale mo­zaiku CCD čipů s cel­ko­vým prů­mě­rem 64cm. Mon­strózní placka kře­míku je na­těs­nané v neméně mon­stóz­ním te­leskopu. Kromě zr­ca­del nese tři ko­rek­tivní čočky a jedna z nich s prů­mě­rem 1.55 m drží rekord jako nej­větší čočka, která byla kdy vy­ro­bena. Jde o svě­tový unikát, ale přesto není na celém da­le­ko­hledu nej­za­jí­ma­vější částí, tu drží giga-snímač.
• Pod­pra­hové sig­nály jsou krátké záblesky skryté ve filmu, které ne­vní­máme vědomě, ale přesto nás ovlivní pod prahem vědomí. Jsou obá­vané a vůbec ne­fun­gují. Jeden se dostal do ani­mace v Pojďte pane, budeme si hrát. Skrytá zpráva zněla: „Hla­suji pro mír !“
• Město Mu­ka­čevo si prošlo za­jí­ma­vou his­to­rií. V roz­mezí jed­noho lid­ského života stálo na území Ra­kouska-Uher­ska, Čes­ko­slo­ven­ska, Ma­ďar­ska, So­vět­ské svazu a na­ko­nec Ukra­jiny.
• Kuřata jsou di­no­sauři. To je samo o sobě za­jí­mavé, ale exis­tuje jedno ple­meno, které nad ostat­ními vy­čnívá: Ayam Cemani černé jako uhel. Ge­ne­tická mutace u něj vy­vo­lává hy­per­pig­men­taci a proto každá část jejího těla zčerná: peří, kůže, zobák, ale i kosti, maso a orgány.
• Ne­dávno tiskem pro­běhla zpráva, že na Venuši může být život. Může, ale nej­spíš nebude. Došlo k objevu určité che­mi­ká­lie, která se na­chází v at­mo­sféře Venuše ve větším množ­ství a vědci ne­znají při­ro­ze­nou ne­bi­o­tic­kou cestu, jak by se tam mohla vzít. Jde o vzru­šu­jící nález, aspoň pro ml­ha­vou naději, že v pus­tině kosmu nejsme sami, že tu jsme aspoň my a pak prdící bak­te­rie o kus vedle. I když je to ne­prav­dě­po­dobné, Venuše není nej­pří­jem­nější místo k životu: po­vr­chová tep­lota 464 °C, tlak 9.2 MPa, at­mo­sféra kys­lič­níku uh­li­či­tého, mraky ky­se­liny sírové a žádný kyslík. Jde o ne­hos­tin­nou pec, která by člo­věka udu­sila, spá­lila, roz­mač­kala a roz­leptala, na pořadí ne­zá­leží, vý­sle­dek by to mělo stejný. Přesto se lidé za­jí­mali, jak tu pe­kel­nou pla­netu ko­lo­ni­zo­vat a terra­for­mo­vat, a wi­ki­pe­die má stránku i o tom: Terra­for­ming of Venus.

  Byl by to oříšek, pravda, ale velké pro­blémy sti­mu­lují velkou fan­ta­zii. Na­vr­ho­vané po­stupy na­pří­klad za­hr­nují úpravu at­mo­sféry za pomocí tisíců obřích im­pak­torů (tj kus kos­mic­kého šutru stovky ki­lo­me­trů v prů­měru) nebo přesun jed­noho měsíce Sa­turnu z jeho sou­časné pozice a ná­sledná kolize s Venuší, aby se tam do­stala všechna po­třebná voda. (Skoro to působí, jako kdyby někoho po­sedla duše Ve­li­kov­skyho.)

  Kos­mický bi­li­ard je dost děsivá před­stava, pro­tože když můžeme pře­su­nout kos­mické těleso a na­bou­rat ho do pla­nety, můžeme ho na­bou­rat do Země nebo ještě hůř, pře­su­nout Zem a svět působí mnohem méně sta­bil­něji.