Volební spektákl

Na amerických volbách nechápu dvě věci: systém a spektákl.

Ten cirkus hlava nebere. Predevším jeden aspekt: proč? 150 milionů lidí vhodilo lístek do krabice a teď se to musí spočítat. Stačí počkat, není třeba non-stop volební speciál, který analyzuje data jak přicházejí, prognostikuje o nich, z paty vytahuje statistiky (žádný kandidát nad 63 let se nestal prezidentem, když neměl aspoň 77% podporu u filmových kritiků z Milwaukee) a snaží se odhadnout, co to všechno říká o konečném výsledku. Říká to jediné: zpomalte. Nějakou dobu to potrvá, buďte v klidu, počkejte, informační baráž 24/7 na výsledku nic nezmění. Fascinující je někdy použitý jazyk, kdy se v činném rodě říká, že kandidát X nemá ve státu Y vyhráno a musí ještě bojovat. Bojovat o co? Jak? Už má vyhráno nebo nemá, zatím to jen nevíme. Jediné akce od kandidátů můžou být žaloby kvůli (neexistujícím) volebním podvodů, žádost o přepočet, projev při uznání porážky nebo vítězný projev.

Volební systém samotný – vítěz bere vše na úrovni států – je bizarní a zvláštním způsobem nereprezentativní. Když v nějakém státě vyhraje jeden kandidát, všichni volitelé alokovaní pro ten stát mu hodí lístek. Nemusí, není to pravidlo, jen tradice. Počet volitelů je závislý na počtu lidí státu, ale ne přímo a malé státy mají větší váhu + některé kusy USA nejsou brány jako rovné ostatním. To vede k situaci, kdy některé hlasy nemají ani cenu papíru, na kterém jsou vytištěné. Republikán v Kalifornii nebo demokrat v Texasu na osudu svého státu změní jen málo. Kde má převahu jedna strana, volitelé putují k ní, zbytek si může trhnout včetně kandidátů třetích stran, kteří v systému, kde vítěz bere vše, nemají žádnou šanci nic změnit. Systém se ustálí v ekvilibriu dvou polarizovaných stran.

Letos to vypadá, že Biden dostane zhruba stejný počet hlasů od volitelů jako Trump před 4 roky. Tehdy pro Trumpa hlasovalo o 3 miliony lidí méně než pro Hillary Clinton, ale letos Biden vítězí o 5 milionů hlasů. Posun o 8 milionů hlav a srdcí a nic se nezmění.

Ze stejného důvodu v Británii pohořel UKIP. Když se Faragovo monstrum nacházelo na vrcholu křivky, obdrželo 12.6% hlasů ale jen jednoho MP. UKIP je strašlivá noční můra a čím je ho méně tím lépe, ale přesto volební systém, který opulentně nerespektuje názory občanů nemá v demokratickém světě co dělat.

V USA jsou na výběr dvě možnosti, každý hlas v praxi nemá identickou váhu, nezáleží úplně kolik lidí hlasuje, ale jak jsou geograficky rozmístění — americká demokracie.