Zabíjejí vegani komáry?

Když probíhaly středoškolské protesty fridays for future, na internetu se vždy našel někdo, kdo jízlivě poukázal na nedostatek zápalu protestujících. Musel si při tom připadat jako whistleblower, který odhaluje zaryté pokrytectví mladých environmentalistů. „Dneska prší, moc jich tam není.“ „Dneska je zima, proč neprotestují?“ Následuje obligátní Klausovská poznámka o tom, že jeden chladný den vyvrací globální klimatický trend. „Jsou prázdniny a tak určitě letadlem odletěli na dovolenou.“ Za klávesnicí omdlívali hanbou a spravedlivým rozhořčením. Jde o klasickou dehonestující taktiku: Jestliže oni nejednají podle mých nahodilých pravidel, jestliže jejich zápal a motivace neodpovídá mým standardům¹ , pak jsou to podvodníci a pozéři.

Stejně tak je snadné kritizovat vegetariány a vegany, když jejich svobodné rozhodnutí nekonzumovat maso a nezpůsobovat utrpení zvířatům nezachází tak daleko, aby uspokojilo nároky někoho jiného.

Tohle moje dumání začalo, když jsem kdesi zaslechl řečnický dotaz do prázdna, jak se vegani staví k zabíjení blech, které zamořily jejich domovy. Tazatelka okamžitě přidala preventivní omluvu, že nechce nikoho urazit, ale podle mě jde o legitimní otázku. I blechy jsou živí tvorové. Pokud je někdo vegan protože způsobovat utrpení živým tvorům, ale vynechá z toho blechy, jaký je tedy rozdíl mezi nimi a chlupatými zvířaty, které vegetariáni nejí? Podle čeho se rozhodují, kde načrtnou morální čáru v písku?

Tohle je moment, kdy je velice snadné sklouznout k nabubřelé kritice z prvního odstavce. „Jestliže vegani chrání jen přítulná zvířata a ne všechny živé bytosti, pak to jsou pokrytci,“ řekl by povýšeně náš hypotetický kritik mezi sousty krvavého bifteku. Taková proklamace ukáže kritikovu morální nadřazenost kritikovi samému, ale neříká nic zajímavého. Jmenovitě: Jaké jsou motivace vegetariánů?

Sám nejsem vegetarián a pokud mě paměť neklame, blízce neznám žádného dalšího odmítače masa (i když je mi jasné, že vegetariánství je eticky správné a ekologicky prospěšné a zanedlouho možná jimi budeme všichni¹ ), ale co jsem četl, důvody jsou různé; zdravotní (buď nemůže jíst maso nebo volí zdravější alternativy), starost o životní prostředí, snaha nepodporovat krutý masný průmysl nebo morální a etické otázky kolem zbytečného utrpení zvířat.

Každý tenhle důvod vede k jiné ultimántí pozici k neutrpení zvířat. Zdravotní důvody nemají žádnou, starost o životní prostřední jen tangenciální (rostlinné kalorie jsou efektivnější na zdroje), pozice proti masnému průmyslu může být ok s jedlými zvířaty, které jsou chována v humánnějších podmínkách, než industriální farma. Jen poslední východisko je neohraničené a i pak záleží, jakou formu utilitarianismu vegan používá – maximalizovat užitek nebo minimalizovat bolest – a do jakých extrémů v ní zachází.

Ale třeba otázka bolesti není jednoznačná. Cítí zvířata bolest? Všechna? Včetně hmyzu? A co vlastně je bolest? Shoduje se qualia jednodušších živočichů s tou naší? Jako protipříklad si můžeme představit tupou bolest, kdy organismus jeví všechny automatické reakce, ale nic necítí. Pravda, tohle zabíhá do teritoria filosofické zombie, ale je to důležité pro vytyčení čáry v písky. Záleží když zvířata cítí bolest? Záleží, kdy jsou schopné subjektivně vnímat? Záleží jak vnímají svět? (A co to vůbec znamená subjektivně vnímat?) Když mají vědomí? (Co to vlastně je?) Není to všechno je manifestace antropocentrismu?

Když jsem se do tohohle ponořil, objevil jsem bezednou studnu fraktálních kritérií, která závisí na kvantech otázek, pro jejichž zodpovězení nejsem ani zdaleka kvalifikovaný. Být zcela principiální by znamenalo nepřipravit o život jediného tvora, ale z praktického hlediska nemůžeme být všichni džainisté, takže vegetariáni a vegani si vytvoří vlastní síť ad-hoc řešení na tyto těžké otázky a podle nich se řídí. To, že nejsou filosoficky kompletní, nepředstavuje velký problém.

Netrápit jen roztomilá zvířata a nestarat se o blechy je zcela validní postoj. Rozhodně je morálně pozitivnější, než celková netečnost k utrpení a neomezená konzumace masa.

1. Tenhle článek je velice starý, načrtl jsem ho někdy loni a pak ho uložil k ledu. Nezávisle na něm jsem pak později zjišťoval, jaká nejmenší plocha země by dokázala uspokojit kalorické potřeby jednoho člověka. Kdyby jedl brambory, což by měla být nejefektivnější plodina, stačil by čtverec hlíny o výměře přibližně 17x17 metrů. Ostatní rostliny jsou méně efektivní a všichni živočichové produkující maso jsou mnohem méně efektivní. V podstatě musíte nechat vyrůst kalorie v rostlinách, pak je prohnat krávou nebo prasetem, která je nepříliš efektivně transformuje na kalorie v proteinech. Plocha potřebná pro produkci kalorií v mase je aspoň o jeden řád větší než ta pro rostlinné kalorie.