k47.cz

mastodon twitter RSS
««« »»»

Učit se, učit se, učit

3. 7. 2020 — k47

Právě čtu Digitální demenci o negativních efektech všeobjímající digitální reality. Zatím jsem se daleko nedostal, skoro výhradně čtu v čekárnách ordinací a nemocnic a i když fronty bývají dlouhé, je to pořád málo. Nicméně, teď není důležité, kde a za jakých okolností čtení probíhá, chci se zmínit o začátku knihy, který si zaběhne k neurologii učení. Mozek je fantastický mechanismus, neuvěřitelně plastický a přizpůsobivý, stále připravený se měnit v závislosti na nových stimulech. Obtížné duševní úkoly vedou ke zlepšení jeho stavu. Když mu dáte na práci něco složitého, najde využití pro neustále vznikající nové neurony, které přežijí a jsou zapojeny do stávající sítě.

Autor Manfred Spitzer popisuje učení jako postupné prohlubování paměťových stop. Povrchový kontakt s určitou látkou zanechá jen mělkou stopu, jedním uchem dovnitř, druhým ven. Opakování a úsilí nese ovoce, jen to trvale změní strukturu neuronové sítě. Jestli se chcete něco naučit, musíte se tématem hluboce zabývat a opakovaně se k němu vracet.

Uvádí příklad s digitálními tabulemi ve školách. Ta dovolují kouzla, která by byla na křídových tabulích přinejlepším nepraktická. Navíc si žáci nemusejí nic přepisovat do sešitů, všechno je digitální a co na tabuli to v „cloudu“. Přesně v tom ale spočívá kámen úrazu. Duševní úsilí nutné pro šolíchání na digi-tabuli je nezměrně menší než při analogovém trojhmatu přečíst – zapamatovat – zapsat. Jde o tři body kontaktu s informací a ty dohromady vytvoří hlubší senzomotorický otisk a paměťovou stopu.

Mám k tomu anekdotu, která to potvrzuje. Na střední jsme jeden rok dostali zbrusu nového učitele češtiny a ten všechny donutil si dělat podrobné poznámky. Nevzpomínám si jaké donucovací prostředky použil, protože nezanechal dojem člověka, který si chce přidělávat práci, ale na tom teď nesejde. Vzpomínám si naprosto jasně, jako kdyby to bylo včera, že jsem si látku toho roku pamatoval mnohem lépe než v jiných letech. Poslouchat, přemýšlet, zkondenzovat, zapsat. Bylo potřeba věnovat více duševní námahy a nenechat se jen nést.

Vysvětlit, sepsat a/nebo zrekapitulovat nabité znalosti má pozitivní dopad. Sekce wikipedických faktoidů na k47čce nebo 0xDEADBEEF blog je přesně k tomuhle. Není to jejich účel, ale bude to pozitivní důsledek. Některé věci, které jsem se tu snažil sesumírovat do vět, mi stále zůstávají v paměti, jako žvýkačka přilepená zevnitř lebky. Katastrofa sibiřských trapů, případ Tamam Shud, Konrád Zuse, priony, chromozomický Adam a mitochondriální Eva. Snad to vydrží.

Také mám pocit, že vždy, když přečtu nějaký paper, se nikdy nevyplatí být líný a spokojit se s pocitem, že mi to dává smysl v hlavě. Musím se pokusit to vysvětlit krok za krokem nebo informace nějak aplikovat, jinak to může být ztracený čas. Bez toho sesumírování by se to z hlavy mohlo velice rychle vypařit.

A pokud chcete líp myslet, vyjeďte na kole. Fyzická námaha má pozitivní (a po pravidelném cvičení trvalý) dopad na kognitivní funkce mozku.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz