k47.cz
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Tilt & shift

29. 2. 2020 — k47 (♪)

Jako tilt-shift se ozna­čuje fo­to­gra­fická tech­nika, která ma­ni­pu­lací ob­jek­tivu umož­ňuje do­sáh­nout ně­kte­rých za­jí­ma­vých efektů. Shift (neboli posun) ko­ri­guje per­spek­tivu a tilt (neboli náklon) dokáže dra­ma­ticky změnit tvar za­ostřené ob­lasti, kon­krétně ho na­klo­nit (mrk, mrk) tak, že není rov­no­běžný s plo­chou sen­zoru nebo filmu. Nej­zná­mější je právě náklon, pro­tože s jeho pomocí lze vy­ro­bit fotky vel­kých věcí, které vy­pa­dají jako mi­ni­a­tury.

Taky jsem to zkusil & trochu si za­shif­to­val.

Tak co? Vypadá to do­sta­tečně mi­ni­a­turně? Máte pocit, že jde o prťavý model nebo reálné ko­lečko? Není to příliš krásný ob­rá­zek, vím, mám ho tu jako de­mon­straci. Za­jí­mavá byla hlavně cesta, kterou jsem se za ním musel vydat a in­for­mace, které jsem nasál & můžou je použít příště, abych příště vy­fo­til něco za­jí­ma­věj­šího než ko­lečko (ne­prav­dě­po­dobné).

Na výběr máme z ně­ko­lika cest:

  1. Koupit si spe­ci­ální ob­jek­tiv za 2000$
  2. Efekt na­po­do­bit v gra­fic­kém edi­toru
  3. Jít na to DIY stylem za nula korun

Ano, trojka je správně. V žar­gonu fotogů se tomu říká lens whac­king — stačí ob­jek­tiv, ide­álně nějaký starý na zr­ca­dlovku, od­po­jit od těla a začít s ním před sen­zo­rem krou­tit. Sklo­píte ho a hned vidíte, jak divoce za­ostřená oblast uskočí. Jak je tady na­pravo vidět, můžu mít za­ostřeno na něco, co není ani zda­leka rov­no­běžné s plo­chou sen­zoru a do­slova od něj utíká.

Celý proces takhle v ruce není extra šťastný. Volně držím jak tělo fo­to­stroje, tak i ob­jek­tiv, ruce se mi třesou a pohyby obou se sklá­dají. To jednak roz­maže i ty nej­lepší úmysly + je těžké přesně za­ost­řit, když se to houpe jako opilý ná­moř­ník na roz­bou­ře­ném moři + na senzor dopadá pa­ra­zi­tické světlo z okolí. (Ob­rá­zek zase není pro krásu ale pro de­mon­straci.)

DIY pro­blémy řešíme jedině DIY stylem a zá­platy hro­ma­díme na jiné zá­platy. Udělal jsem proto ta­ko­vé­hle… cosi. Vypadá to jako práce šes­ti­leté hol­čičky, které se do sva­činy do­stalo LSD její ba­bičky a během vý­tvarné vý­chovy se v tranzu z papíru a le­pi­dla sna­žila vy­tvo­řit tvář kru­tého boha Baala; ale je to taková vy­me­zo­vací věc.

Když je ob­jek­tiv příliš blízko, ostří za ne­ko­nečno a všechno blíž něž to je roz­ma­zané a pokud je naopak příliš daleko, stane se z něj makro a ostří jen na blízko. To je zá­ro­veň metoda jak s tímhle sou­stro­jím ostřit. Vodící ohav­nost má přesně takový po­lo­měr, aby na něm ob­jek­tiv seděl v ±té správné vzdá­le­nosti. Stačí ho jen po­sou­vat po kruž­nici papíru a stále je vzdá­len 46.5 mi­li­me­tru od sen­zoru, přesně tolik jak vy­ža­duje Nikon F-mount. Taková je aspoň teorie. V praxi to jen o něco málo zre­du­kuje ne­u­vě­ři­tel­nou ne­o­hra­ba­nost, stejně musím lovit a zkou­šet a krou­tit a hledat a ostřit po­su­vem a tak po­dobně.

Zase je to další tech­nika, kterou si může vy­zkou­šet každý prak­ticky za nula peněz a zjis­tit, co kre­a­tiv­ního se s tím dá spáchat.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz