k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Co má společného terorismus a hubnutí?

10. 11. 2020 — k47

Nic. Po­cho­pi­telně.

Když jsem ráno stoup­nul na váhu, uká­zalo se tam číslo █████, mnohem menší číslo než le­tošní ma­xi­mum, o celou ██████████ menší. Tím byla de­fi­ni­tivně pře­ko­nána meta, o které jsem na za­čátku celého pro­cesu pro­hla­šo­val, že chci do­sáh­nout. Pa­ma­tuju si, že jsem přesně tolik před mnoha a mnoha lety vážil, už jako plně vy­vi­nutý je­di­nec, od té doby ne­rostu a ne­na­staly jiné změny, které by zne­mož­nily se k ní vrátit. Proto jsem to ozná­mil jako cí­lo­vou hmot­nost.

Ale ve sku­teč­nosti jsem měl v hle­dáčku mnohem míň am­bi­ci­ozní cíl, jen po­lo­vinu avi­zo­vané změny & tady se do­stá­vám ke spo­jení se se­be­vra­žed­nými aten­tát­níky. Kdysi dávno jsem viděl před­nášku o tom, co žene ně­které ke kraj­nímu fun­da­men­ta­lismu a zra­di­ka­li­zuje je tak silně, že pře­pad­nou za hranu a jsou ochotni zemřít jako živá nálož; a kon­krétně pak na jeden moment, kdy před­ná­še­jící vy­kládá o tom, že bu­doucí mrtví te­ro­risté po­ři­zo­vali videa, na kte­rých pro­hla­šo­vali svoji od­da­nost věci a plán spáchat ter­mi­nální čin. Když exis­to­val ve­řejný důkaz, více je to mo­ti­vo­valo čin do­kon­čit. Na­jed­nou šlo i o jejich čest a nikdo nechce vy­pa­dat jako po­kry­tec a lhář, tím míň sám před sebou. A přesně tohle se mi honilo hlavou, když jsem říkal, že v plánu bylo dva­krát tolik, než jsem sku­tečně chtěl – vy­tvo­řilo to pod­vě­do­mou mo­ti­vaci. Já věděl, že jsem to jakoby slíbil, oni to věděli, ve vzdu­chu visel im­pli­citní zá­va­zek, který mo­ti­vo­val.

I když možná ne, nikoho v okolí ne­za­jímá, co dělám & od prv­ního dne jsem nikdy ne­po­vo­lil. Ne­při­padá mi to jako změna k hor­šímu, jako že si něco od­pí­rám, ale jen jako změna z jed­noho sne­si­tel­ného stavu k jiného. Dokážu si docela dobře před­sta­vit, že si nedám ani kousek sýra nebo sla­niny až do dne, co zemřu.

Ok, to je všechno. Nevím jestli to fun­guje a jakou to má efek­ti­vitu. Můžete se taky po­dě­lit o vlastní mo­ti­vační tech­niky.


+1: Nebo je tohle celé jen další ve­řejný pří­slib? Ne­sna­žím se tu ne­přímo jen ohlá­sit zá­va­zek, že se budu zdravě stra­vo­vat do konce dnů? To se nikdy ne­do­zvíme.

+2: Když si to po sobě čtu, působí to, že se vy­chva­luju, jak jsem dobrý. Tak to nemělo vyznít. Není moc na co být hrdý. Na po­slední chvíli se snažit od­dá­lit smrt? Super. Velkou roli v tom hraje po­pra­šek anhe­do­nie v mozku. Navíc hub­nutí je ne­ga­tivní akt, k jeho na­pl­nění stačí snížit čin­nost, stačí jen něco ne­dě­lat, v tomhle pří­padě nejíst. Proto je jed­no­dušší než po­zi­tivní změny jako cvi­čení, na které si musíte najít čas a mo­ti­vaci a vždycky můžete dělat něco jiného.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz